Vyjednávání o vládě se stalo nudnou součástí našich životů a podivná záliba redaktorů různých televizních kanálů nás týden co týden nutí poslouchat pět, šest stejných tváří, kteří opakují stále to samé. Až v uplynulém týdnu, kdy jsme se už po několikáté vrátili do bodu nula, zaznělo několik nových taktů, ale zdá se, že nebudou mít dlouhého trvání. Oživení v sále způsobil nový předseda KDU-ČSL pan Jiří Čunek, který prohlásil, že s odpadlíky do vlády nejde. Razantní a jasné prohlášení, které však po jednání celorepublikového výboru lidovců bylo relativizováno. Velká škoda. Naše politická scéna potřebuje jasná a zásadová stanoviska, jinak se z marasmu nedostane. Škoda, že pan předseda na tak jednoduché, ale jednoznačné větě netrvá, protože má hluboký význam. Především říká všem poslancům, že i když svůj mandát vykonávají podle ústavy osobně, tak na druhé straně jej získali právě proto, že byli na kandidátce konkrétní strany. Velmi dobře vím, že jednotlivec zapsaný na kandidátní listině, kterékoliv strany, příliš k jejímu výsledku ve volbách nepomůže. Vždy záleží především na celkové oblíbenosti strany. Druhý význam věty pana předsedy Čunka spatřuji v její aplikaci na dosavadní dva potencionální odpadlíky. Prvním je pan poslanec Pohanka, který podivně hospodařil ve FN v Brně, který je blízkých spolupracovníkem bývalého ministra pana Ratha, a který pořád sní o vybudování medicínského centra ze státních prostředků v Brně. Druhým potencionálním odpadlíkem je pan poslanec Melčák, který chce umožnit pravostředovou vládu, protože sám je přesvědčeným levicovým politikem. A v tom je třetí význam věty pana předsedy Čunka. Předsedové středopravicových stran se zaklínají reformním programem, aniž by řekli jak jej chtějí prosadit. Představa, že koalice bude závislá na vyděračském potenciálu pana poslance Pohanky či na levicových konceptech pana poslance Melčáka, je více než děsivá. Už dnes je zřejmé, že takto vzniklá vláda nemůže prosadit žádné reformy, ale protože opozice má maximálně sto hlasů bude současně neodvolatelná, takže může v klidu vládnout celé volební období. Je paradoxem doby, že pokud chceme mít vládu, která je schopna prosadit alespoň nejnutnější reformy, musí se opírat o institucionální podporu ČSSD. Není možné tvrdit občanům, že vláda s poloviční podporou v parlamentu může provést důchodovou reformu a další nezbytné reformy. Jsou to koncepty, na kterých musí být širší shoda. Proto věta pana předsedy Čunka o odpadlících nebyla jen o morálce, ale také na výsost politická. Pro sebe si z ní beru – proreformní vláda může být pouze na širším základě a nebo se musíme, my politici, rychle dohodnout na mimořádných volbách. Věřím, že se pan předseda k této větě ještě vrátí. Na závěr si dovolím ještě malou doušku. Kdykoliv se na obrazovce objeví pan předseda Bursík, poučuje národ co je a není morální a přesvědčuje nás, že strana zelených je jediným čistým politickým uskupením. Jakmile se však ukázala možnost opět se ucházet o vládní posty, tak mu vůbec nevadí, kdo mu do křesla ministra pomůže.