Ve středu 26. dubna projednávala Poslanecká sněmovna vládní návrh novely zákona o specifických zdravotních službách. Pan poslanec František Adámek (ČSSD), v rámci projednávání novely navrhl, aby mohly ženy, které nemají partnera, podstoupit umělé oplodnění. Návrh logicky vzbudil velkou pozornost v Poslanecké sněmovně. Naštěstí nebyl přijat, protože v Poslanecké sněmovně je zatím dostatek příčetných poslanců, ale už jeho podání by mělo být výstrahou nejen pro politiky, ale především pro všechny občany. Odmítnutí návrhu poslance F. Adámka zcela správně a se správnou argumentací odůvodnila paní poslankyně Jitka Chalánková (TOP 09). Odůvodnění předkladatelů návrhu bylo, že je právo žen, které nemají partnera, mít dítě. Paní poslankyně J. Chalánková popřela, že by právo na dítě patřilo mezi základní lidská práva. “Nejedná se o zákon zdravotnický, ale etický, lidskoprávní,” dodala poslankyně. Vůči jejím slovům se později ohradila ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová. Ta se do paní poslankyně opřela na sociální síti twitter:”Je velké štěstí pro všechny normální lidi, že tato paní už nebude do Sněmovny kandidovat,” napsala na její adresu. Paní ministryně asi zapomněla, že v úmluvě o právech dítěte je definováno právo dítěte na oba rodiče. Je až s podivem, že ministryně, členka nejvyššího orgánu výkonné moci, prosazuje návrh, který ve svých důsledcích může mít nedozírné následky. Umělé oplodnění bylo dosud vnímáno, jako metoda řešící problém neplodných párů, které mají všechny podmínky k výchově dětí, ale nejsou schopny dítě zplodit. Pokud bychom přijali tezi, že je právo ženy mít dítě, rušíme všechny přírodní zákonitosti s obrovskými společenskými a sociálními důsledky. Již dnes se rodí mnoho dětí, které nemají (neznají) otce a vůbec netušíme, jak se tyto děti, a případně jejich potomci, budou chovat, jak se zařadí do společnosti, zda budou schopny založit normální funkční rodiny. Nikdo si nepřipouští, že tyto děti nebudou znát polovinu svojí identity, nikdo nebude znát část genetických předpokladů, ale také zátěží. Stačí se podívat k sousedům, kde ve druhé či třetí generaci se Turci v Německu a Alžířané ve Francii cítí vykořeněni. Opravdu si někdo dovede představit, že singl žena si vzpomene mít dítě, a protože podle paní ministryně má na něj nárok, zajde na kliniku a odejde těhotná? Kdo tyto ženy bude živit? Nutně by se větší část z nich stala zátěží pro sociální systém, a to možná dlouhodobě. Jejich děti by neznaly normální pracovní rytmus a neměly by zakódováno, že na živobytí si musí člověk vydělávat prací. Ještě větší nebezpečí spatřuji v tom, že postupně by mohlo docházet k tomu, že ženy by nehledaly partnery k založení rodiny. Společnost by se změnila na soubor singl žijících jedinců, se všemi patologickými jevy, které by to sebou nutně znamenalo. Kontinuita rodiny by zcela zmizela, nebylo by na co navazovat a nebylo by co předávat dalším generacím. Zcela absurdní argumentaci jsem četl od poslance Ivana Gabala, který v zásadě s návrhem souhlasil, i když pro něj nehlasoval, protože je členem poslaneckého klubu KDU – ČSL. Uvedl, že si musíme uvědomit, že za 50 let nás bude o tři milióny méně a tak každý návrh na zvýšení porodnosti je dobrý. Především pan poslanec nemá pravdu a čerpá z populačních studií vytvořených ve druhé polovině devadesátých let. Podle nich nás mělo být dnes podstatně méně než je současný stav. Za druhé, proč si myslíme, že nás musí být stále více a více. Za další, zvyšovat porodnost za cenu rozkladu společnosti je totální nesmysl. Pan poslanec stále vystupuje jako velký odborník, chybí mu však normální přirozené uvažování. Umělé oplodnění je dnes obrovský kšeft a ne nadarmo kliniky, které je provádějí, zkupují velcí podnikatelé. Jsem přesvědčen o tom, že umělé oplodnění musí podléhat přísné státní regulaci. Příroda nás nastavila tak, že ke vzniku nového života musí být muž a žena. Měli bychom velmi opatrně vstupovat do této sféry. Na celé věci mě překvapuje ještě skutečnost, že neslyším zásadní stanoviska a odmítnutí návrhů na uvolnění umělého oplodnění od církví a konzervativních politických stran. Čekal bych, že pan arcibiskup Duka vystoupí v televizi se zásadním odmítavým stanoviskem. Neslyšel jsem nic. To je hodně smutné. Místo toho, abychom vedli diskuse o těchto zásadních společenských tématech, zahlušují nás média nicotnými spory a balastem. Bohužel, lze očekávat, že návrh na uvolnění umělého oplodnění se možná objeví už v příští Sněmovně, protože gender politika se, podle paní Marksové a jí podobných, musí prosadit i za cenu zničení společnosti.