Deník poskytovaných služeb.

Dobrý den, ted´jsem dostala email,ve kterém je Vaše doporučení ohledně vedení evidence poskytovaných úkonů při péči o syna. Jsem v šoku. Synovi je 14 let, je těžce mentálně a tělesně postižený (neumí číst,psát, počítat,ani nemluví,na plenách,sám se nenají,neumyje atd.). Jak si může vést on,jako příjemce příspěvku na péči, deník  o poskytnutých službách? A i kdybych ten deník vedla za něj, to mám psát jen poskytnuté výkony nebo taky to,kdo je poskytl ? Myslím tím sebe,dceru(jeho sestru), přítele, někdy hlídá i babička. Ve stacionáři to celkem chápu, ale nejde mi jak se příspěvek na péči bude vyučtovávat při domácí péči. Jaké jsou tarify při péči v rodině? Takové jako u poskytovatelů sociálních služeb? To se stát nedoplatí. Syn má nízkou potřebu spánku, nejméně třikrát v týdnu s ním bdím, to bude příplatek za noční? A pokud žádný tarif není, tak nechápu smysl takého deníku.Samozřejmě jsem ochotná vypsat všechny "služby", které synovi poskytujeme, od přebalování,koupání,krmení atd. až třeba po doprovod k lékaři či na kulturní akce. A to je v podstatě stejné už nejmíń třináct let. Ale rozepisovat činnosti každý den(deník), to už je vrchol.Chápala bych to,pokud by byly  určeny tarify jak ve stacionáři,ale to by státu zdaleka nestačilo těch 12000Kč, co syn na péči dostává.Ovšem neumí si představit, jak by se to kontrolovalo.Normálně pracuju, pečuju o rodinu, starám se o syna a trochu volného času věnuju i sobě , abych nepřišel syndrom vyhoření.Ted budu ve svém volném čase psát jakýsi hloupý deník.Pochybuju, že to vůbec bude někdo číst.Toto jsou od státu klacky pod nohy a výsměch do očí rodičů postižených dětí, kteří se o své děti dobře starají a doma,nepřehodí tu těžkou práci na stát. Stát zneužívá nejsilnějšího citu, kterým je mateřská(rodičovská) láska.To je hanba. S pozdravem Stanislava Nimmerrichterová