Práva vozíčkáře z pohledu soudu

Vážený pane Kráso, prosím pěkně o Vaši radu. Jsem vozíčkář na invalidním mechanickém vozíku téměř 25 let. Mám šestiletého synka, kterého máme s bývalou partnerkou ve střídavé péči 50 na 50, již přes dva roky. Nyní nastupuje od září do první třídy. S bývalou partnenrkou se nemůžeme dohodnout na místo základní školy kam od září nastoupí. Bydlíme od sebe přibližně 13 km. Kdyby navštěvoval ZŠ v místě bydliště partnerky, nemáme pak se synkem žádnou možnost se do školy dopravit, jelikož cesta autobusem je prakticky nemožná, abych se synkem jezdil tam i zpět, kde budu čekat od rána když bude probíhat výuka, kam půjdu na toaletu, jak budeme jezdit v dešti, v zimě, před školou je cca 1 km kopec, co když tam bude sníh? V místě bydliště kde bydlím já je škola vzdálená 2 km a autobusem je krásné spojení. Mám sice automobil, ale několikrát do roka ho nemám z důvodu oprav, jsem na něm existenčně závislý. Již se mi stalo, že jsem měl porouchaný automobil a synka jsem prakticky dva měsíce neviděl. Toto vše bude řešit soud a jedno řízení již proběhlo a mé argumenty ohledně dopravy vůbec nebyly zohledněny. Chtěl jsem se zeptat, existuje nějaký diskriminační zákon, který by mi pomohl a mohl se o něj opřít u soudu nebo mám nějaké právo z pohledu vozíčkáře?? Protože pokud soud rozhodne pro ZŠ kde bydlí bývalá partnerka nebudu moci se synkem jezdit do školy když bych neměl automobil. Moc děkuji za radu jak postupovat jako vozíčkář v této záležitosti, mám nějaké právo jako invalidní osoba. F.