Omluva a opětovaný dotaz

Omlouvám se. Já stránky až tak detailně nestudovala. Nebyl v tom záměr. Pouze se domnívám, že věc, jako je jméno, je osobní údajn a informací tohoto typu se máme, dle sdělení v úvodu formuláře, zdržet. Urazit jsem Vás rozhodně nechtěla. Snad tedy sdělením jména neporuším onu výzvu. Dobrý den, obracím se na Vás s dotazem týkajícím se příspěvku na péči pro svou maminku. Má maminka má už děle než dvacet let diagnostikovanou roztroušenou sklerózu. Patnáct let je odkázána na inavlidní vozík. Po většinu tohoto času se o ní staral můj táta, její bývalý muž. Klíčové je slovo bývalý. Táta si před pár lety našel novou rodinu. Já se o maminku rovněž starat nemohu - jsem studentka vysoké školy, na živobytí si vydělávám po brigádách. A tak maminka od doby, kdy jí ještě nebylo ani 45 let pobývá v místním domově seniorů - to bylo jediné místo ve městě, kde se ji byli ochotni ujmout. Její potřeby na péči jsou totiž vcelku náročné. Sama neudělá jediný krok, nepostaví se, nepřesedne si, neotočí se v posteli. Samozřejmě si nezajde na toaletu ani si na ni nepomůže. Je inkontinetní. Najíst se nají jen s pomocí. Sama se nikam nevypraví, neobleče si ani čepici - natož bundu, svetr, triko, kalkoty, boty. Nezajde si na bankomat, neudrží tužku. Vešketé její volnočasové aktivity by se daly shrnout slovy: sbor (pokud se naučí texty zpaměti, neboť udržet noty v rukou nebo jimi dokonce listovat je nad její síly), přátelé a hry na počítači pomocí myši - a to vše stále s pomocí jiných (zapínaní počítače, balení věcí, placení, apod.). Léky si sama taky nevezme. Fakt, že může vést stále život v rámci svých možností plný je samozřejmě závislý na financích. Při rozvodovém vyrovnání dostala částku, která ji umožňuje žít na samostatném pokoji, což pro ni představuje pravděpodobně jedinou možnost, jak nadále udržet své aktivity a nedržet se denního režimu osmdesátiletých lidí. Má třetí stupeň bezmocnosti - tedy příspěvek na péči, dále invalidní důchod (který je vzhledem k brzké diagnóze dosti malý) a tam její pravidelné příjmy končí. To na takové živobytí nestačí. Slovy místních úředníků: na čtvrtý stupeň nedosáhne, protože mluví a myslí; příspěvek na bydlení nedostane, protože žije v domově seniorů, kde úřady nepřispívají, a protože bydlení v jednolůžkovém pokoji je z pohledu byrokracie nadstandartní, musí si zkrátka živobytí doplácet. Kdyby bydlela na dvoulůžkovém pokoji (nevím, kde by dala své inalidní vozíky, počítač a další věci osobní potřeby), zbylo by jí 15% důchodu. Zvednutí příspěvku o 4000 Kč se jí také netýkalo. Nicméně se k nám dostala informace, že snad v rámci nějakých novinek mohou vyšší příspěvek pobírat i lidé, kteří žijí v lůžkovém sociálním zařízení. Je to pravda? Případně, pokud ne, nenapadá vás prosím, jak se situací vypořádat? Rovněž bych se chtěla zeptat, slyšely jsme, že je možnost se kdesi přihlásit k odběru nových informací v této věci - kde? Předem Vám děkuji za odpověď a přeji pěkný den. Martina Procházková
 
Martina Procházková