Získání III. stupně invalidity

Dobrý den, chtěla bych se zeptat, zda riskovat žádost o zvýšení Id z II. na III. stupeň? Od roku 2009 jsem měla uznán plný, od listopadu 2011 mám II. stupeň a samozřejmě neplacené žádné sociální pojištění + částka není k přežití, až zůstanu sama. Vždy se píše hlavně to, co chce komise slyšet, protože většina diagnóz jí nezajímá. Dočkáme se někdy sčítání a ne jen jedné a 10%? Obávám se, že asi ne, ale takto je to velmi nespravedlivé + kdo posuzuje, raději nemohu komentovat. Trpím depresivní poruchu se suicidálními sklony, poruchu osobnosti tam mám těžkou, abych měla vůbec těch 45% + něco, neurotické poruchy jako těžká panická porucha, agorafobie, sociální fobie, Gad, od roku 1996 si tykáme s anorexiíí - po 4-leté šikaně ve škole, pak mám napsanou neurastenii, ale to jen tak. Jsou to symptomy chr. únavového syndromu, po neléčené mononukleoze, dvouch nakažených klíštatech, bolesti svalů, kloubů, necitlivost rukou a nohou jako při neuropatii. Pak refluxem, gastritídou, začínající osteoporozou atd. Někdy nejsem schopna se pár dní vykoupat, hodně času trávím v pololeže, jsou lepší a horší období, beru Ad + několik Benzodiazepinů dlouhodobě. Když už někam musím, snažím se s někým, poté upadám jako by do omdlení a tělo se opravdu doslovně i viditelně opotřebovává, děsí mě, kam až to povede. Paměť je v mlze, snažím se nyní trochu studovat, abych ještě něco stihla,... Je toho hodně, ale někdy dokážu na pár přátel párkrát do roka působit relativně normálně na lécích a většinou v pasivní roli. Nemám žádné sourozence, prarodiče 20 let mrtvé, otec je těžký alkoholk, matka lehký, ale s tou žiji, ta mi pomáhá. Člověk se pomalu bojí jednou usmát, aby mu lidé věřili a bojím se podat žádost, abych ještě nepřišla o stupeň II., takže je to život ve strachu a beznaději. Děkuji za jakoukoliv radu. S pozdravem Monika
 
Monika R