Poslanec Petr Wolf se v nedělním prohlášení, že odešel z ČSSD, protože se ho při volbě prezidenta snažil vydírat šéf sociálních demokratů Jiří Paroubek, opět trapně předvedl. Prý mu předseda ČSSD řekl, že když nepodpoří ve volbě Jana Švejnara, zveřejní informace o údajných nesrovnalostech při čerpání dotace ve firmě, kde poslanec působil.

Je možná důležité kolik pravdy je na tvrzení pana Wolfa, ale tím se nechci zabývat. Zásadní však je, že pan Wolf zůstává stále poslancem. Ačkoliv považuji vázaný mandát poslance za věc, která nepatři do svobodné demokratické společnosti, jsou chvíle, kdy bych asi s vázaným mandátem souhlasil. Prohlášení pana poslance Wolfa je oním okamžikem, kdy si říkám, že vázaný mandát má něco do sebe. Může zabránit tomu, aby morální trosky typu pana poslance mohly v rozhodujících okamžicích rozhodovat o důležitých věcech ovlivňujících život občanů.

Prosím, aby moje věty nebyly brány jako nějaká náklonnost k nějaké straně. Jde mi čistě o výkon funkce poslance a jeho loajalitu. Pan poslanec Wolf musel být  po několik let, alespoň vnějškově, viditelným představitelem sociálně demokratických myšlenek, aby se dostal na kandidátku tak vysoko, že byl zvolen do Poslanecké sněmovny. V okamžiku, kdy se na veřejnost dostanou fakta o jeho zneužití dotací, které by možná nezískal kdyby nebyl aktivní politik, snaží se zakrýt svoje selhání vytvářením různých příběhů. Přitom vůbec nejde o neshody v moravskoslezské ČSSD jak zdůvodnil svůj odchod pan Wolf minulý týden či nejnovější příběh o vydírání.

Jde o to, že v Parlamentu je dnes skupinka lidí, která z různých důvodů, ale vždy důvodů nevěrohodných, zůstávají poslanci. Dnes nereprezentují žádné voliče a jejich lpění na mandátu poslance je trapné a neospravedlnitelné. Je trapné, když hlasují proti názoru svých kolegů se kterými byli zvoleni za určitou ideologií a volební program. Jakoby svoje morální selhání chtěli vykoupit zvláštní herezí. Možná, že se chtějí zalíbit druhé straně, kterou svým hlasováním podporují, s nadějí nějakých prebend. Hluboce se však mýlí. Myslím si, že v ODS si dobře uvědomují, že kdo jednou zradí a vydírá udělá to příště zas.

Neznamená to, že bych nepřipouštěl odlišné hlasování poslance. Na jiný názor má každý poslanec právo, a to nejen z ústavy. Ovšem čtyři odpadlíci nereprezentují odlišný názor, a proto nemají právo na svůj mandát. Oni reprezentují lidskou malost a jejich neschopnost postavit se před voliče a  buď obhájit svoje činy nebo odejít.

V dnešní Poslanecké sněmovně je několik poslanců, kteří v určitých případech hlasují odlišně od svých klubů či spolustraníků. V případě pana poslance Hovorky, či skupině poslanců kolem Vlastimila Tlustého je zřejmé, že někdy hlasují odlišně, ale zůstávají na platformě ideových myšlenek a volebních programů za které byli zvoleni. Jejich postoj je legitimní a nepochybně svými názory reprezentují také část voličů.

To je zásadní rozdíl mezi poslanci typu pana Wolfa a sebevědomými zákonodárci,  kteří hájí svoje názory a jsou ochotni pro ně riskovat i svojí budoucí politickou kariéru. Jen marně přemýšlím jak to udělat, abychom v Poslanecké sněmovně měli hrdé zákonodárce a nemohly nás zastupovat morální trosky. Velmi dobře si však uvědomuji, že jakýkoliv administrativní zásah se nám může v budoucnosti vymstít. Takže nám asi nic nezbude než se před volbami zajímat nejen o volební programy, ale také o jednotlivé osobnosti, kteří jsou na stranických kandidátkách.