Dnešní liberálové mají krátkou paměť a zapomněli, že EU nebyla vždy kolosem, který nevnímá skutečné problémy společenství. Ve svém výroku to konstatoval německý Spolkový ústavní soud, který zvedl, že „Zásadu rovnosti států a zásadu rovnosti občanů nelze v současných institucích EU sladit.“ Současný stav EU je zapříčiněn rozvratem evropských institucí, s cílem, plnit kromě ekonomických cílů i úkoly, které jim nepříslušely, jako je společná zahraniční politika, obrana apod. Nelze mít společnou zahraniční politiku pro tak rozdílné země jako jsou Německo, Řecko nebo Polsko.
Politické elity EU si jsou velmi dobře vědomy toho, že ve skutečnosti nikoho nezastupují, že nejsou demokraticky zvolené, nejsou transparentní a nikomu se nezodpovídají. Jsou v konečném důsledku jen loutkami vlád členských států. Jen vlády členských zemí jsou legitimní a skutečně demokraticky zvolené, transparentní a odpovědné. Neexistuje žádný mechanismus někoho odvolat z vysoké funkce v EU. Proto také celý systém nemůže být funkční a fráze o tom, že instituce EU se stávají demokratičtějšími a v brzké budoucnosti se stanou plně demokratickými, jsou pouhé lži, kterým nemůže soudný člověk věřit.
V období “Evropského společenství“, probíhala spolupráce ekonomik několika zemí v rámci jejich uhelného, ocelářského a jaderného průmyslu. Evropa dosáhla svobody pohybu lidí, kapitálu, služeb a zboží. Jednotný trh významně přispěl prosperitě členů „Evropského společenství“. Původní společný trh byl v souladu s konstruktivní ideou Jeana Monneta “mír díky prosperitě“.
Ideologové všech barev nebyli spokojeni s ideou, že spolupráce evropských zemí by měla v podstatě pouze ekonomickou povahu. Ti chtěli Evropu politickou, sociální, společnou obranu, zahraniční politiku, ekologickou politiku a další. Hospodářský smysl evropského společenství degradoval. Vše je zaměřeno na politickou ideu tzv. udržitelného rozvoje a je plně podřízeno cílům politické, sociální a ekologické Evropy. Prioritou je dnes tzv. “Zelený úděl“, jehož záměrem je udělat z Evropy první “klimaticky neutrální” kontinent snížením emisí skleníkových plynů do roku 2050 na “čistou nulu”, přestože ekonomické důsledky budou pro občany Evropy katastrofální. Podle Federace evropských průmyslových odborových svazů (IndustriAll), existuje velké riziko, že evropský “Zelený úděl” srazí celá průmyslová odvětví na kolena a zničí miliony pracovních míst v energeticky náročných průmyslových odvětvích, bez jakékoliv záruky, že postižení zaměstnanci budou mít vůbec nějakou budoucnost.
EU se stává v oblasti genderové politiky, ekologie a práv jednotlivce velmi extrémní, o čemž svědčí proklamace přijaté v těchto i mnoha jiných záležitostech orgány EU. Oficiální politikou EU je dnes například nejextrémnější verze genderové teorie, a to myšlenka, že muži a ženy jsou pojmy kulturní, nikoliv biologické. Evropské instituce unikají demokratické kontrole, protože EU zůstává v první řadě mezivládní organizací, a to evropským institucím umožňuje postavit ideologii nadevše. Mezivládní organizace EU není, nikdy nebyla a nikdy nebude demokratická. Skutečnost, že do takového systému přidáme volený “Evropský parlament” s velmi omezenými pravomocemi, nezmění její zásadně mezivládní fungování.
EU se musí vrátit zpět k hospodářské spolupráci, bez dalších politických ambicí, jinak je její rozpad nevyhnutelný. Každý občan Evropy je občanem svého státu a nikdy nebyl, není a nebude občanem EU, protože se ve skutečnosti jedná o mezivládní organizaci a nikdy tomu nemůže být jinak. Měli bychom si to všichni včas uvědomit, vrátit se před Maastricht a intenzivně ekonomicky spolupracovat. Hospodářská spolupráce může přinést skutečný prospěch občanům Evropy.