Konto pomoci

NRZP ČR zahájila činnost Konta pomoci www.kontopomoci.cz, na kterém shromažďuje finanční prostředky na podporu projektů, které pomáhají osobám se zdravotním postižením.

Na konto pomoci můžete přispět různými způsoby. Můžete poslat jednorázový dar na sbírkový účet č. 248896031/0300 u ČSOB. Můžete přispět i trvalým příkazem určité částky, a to opět na stejný účet nebo si stáhněte zdarma na Appstore nebo Google Play aplikaci SEJF, zaregistrujte se a pouhými 4 kliknutími přispějte na sbírkový účet Konto pomoci. Bližší podrobnosti najdete na webu www.kontopomoci.cz.

 

Změna sociálních služeb bude mít transformační náklady

29.09.2008, 08:08   |  

25. září 2008 v MFD reaguje pan Sezemský (mluvčí MPSV)  na článek doc. Michalíka (19.9. tamtéž), jež upozorňuje  na  nebezpečný trend, kterým je chystané snížení  prostředků na sociální služby. Hlavní argumentace pana Sezemského  spočívá v licitaci o kolik miliard korun narostly výdaje na sociálních služby v posledních dvou letech. Opravdu jde asi o  9 mld. Kč. Přesto je systém hluboce podfinancován.

 

Základním problémem je, že celý systém sociálního zabezpečení neprošel důslednou transformací a základní instrumenty poplatné době ve které vznikly, stále u nás platí. Je to část zákona o sociálním zabezpečení z roku 1988 a vyhláška z roku 1991, kterou se tento zákon provádí. Stále jsou účinné mechanismy podpory zaměstnávání osob se zdravotním postižením, které byly nastaveny na počátku 90 let a reagovaly na tehdejší vývoj nezaměstnanosti. Společnost akceptovala, že při transformaci bankovního systému bylo do bankovnictví „nalito“ 500 mld. Kč, že při transformaci průmyslu byly investovány další stovky miliard korun. Nechceme však přijmout, že transformace sociálního systému bude nutně také něco stát.

Pan Sezemský ví lépe než kdokoli jiný, že mzda pracovníků v sociálních službách je prakticky nejnižší v celém spektru zaměstnání. Je komické slyšet, že budou stávkovat policisté jejichž průměrný plat je 30.000,-Kč a na druhé straně nikoho téměř nezajímá, že velmi těžkou práci, která hraničí až se sebeobětováním, vykonávají lidé v sociálních službách za průměrnou mzdu 14.000,-Kč.

 

Jako nefér vidím argumentaci pana Sezemského a dalších, že senioři a další osoby závislé na sociálních službách zneužívají příspěvek na péči.  Jde o velmi nebezpečný populismus. Z analýzy využívání příspěvku na péči,  jasně vyplývá, že tito lidé příspěvek de facto zneužívat nemohou. Jeho výše je natolik nízká, že uživatelé si mohou zaplatit službu v rozsahu 3 až 12 dnů v měsíci, a to podle výše přiznaného příspěvku na péči.  Vždycky mě popadne vztek, když vidím úředníka s vykulenýma očima jak  barvitě popisuje, že rodič dítěte s postižením, utrácí peníze z příspěvku na péči třeba za potraviny. „Přeci příspěvek na péči je na nákup služeb!“ To je tak těžké pochopit, že dítě či senior  si (de facto) od rodiče či  vlastního dítěte kupuje péči? Je to služba bez odpočinku, někdy 24 hodin. Takový pečovatel nemá žádný příjem a má zřejmě žít ze vzduchu. Féroví jsou ve Švédsku. Každý příjemce příspěvku na péči si musí službu buď objednat od agentury nebo musí uzavřít pracovně-právní vztah s osobou, která o něj pečuje. Je jedno zda je to rodič, dítě či blízká osoba.

 

Zákon o sociálních službách přinesl nepochybně mnoho nových možností, obsahuje i chyby a nedodělky. Základní systémovou chybou je dotační řízení pro poskytovatele sociálních služeb. Každý poskytovatel musí každý rok znovu žádat o přiznání dotace na svoji službu. Neví co bude za další rok, za dva. Tato nejistota vede k jedinému. Provozovatelé terénních sociálních služeb neinvestují do služeb, neinvestují do propagace, do zařízení, do ničeho. Vědomí nejistoty vede k udržování toho co vzniklo na zelené louce ještě před platností zákona o sociálních službách. Vláda na jedné straně schvaluje koncepci transformace sociálních služeb a na druhé straně nevytváří rovné podmínky v přístupu k veřejným zdrojům a dokonce usiluje o zkrácení dotací pro příští období.

 

Jedná se o krátkodobou politiku. Vzhledem k neodvratnému zvyšování počtu lidí potřebujících sociální služby, je nezbytné se rozhodnout pro zásadní a radikální změnu ve způsobu financování, která povede k rozvoji terénních sociálních služeb, a také k péči uprostřed rodin. Tyto radikální kroky však budou mít své náklady a je třeba s nimi do budoucna počítat. Tak jako v ostatních odvětvích se transformace neobešla bez masivní finanční podpory, tak ani systém sociálního zabezpečení se bez této finanční injekce neobejde. Čím dříve si to uvědomíme, čím dříve se do toho pustíme, tím menší tyto  náklady budou.