Česká televize v neděli informovala, s odkazem na údaje z ministerstva obrany, že výdaje armády na zajištění letecké záchranné služby, jsou srovnatelné s tím, co si účtují soukromé služby. Je to další z mnoha manipulací, které se v rámci státní správy dějí téměř na denním pořádku.

Všichni jako by zapomněli na debatu, která se vedla v době, kdy tehdejší ministr zdravotnictví Tomáš Julínek připravoval privatizaci letecké záchranné služby. Základním tématem tehdejší diskuze nebyla tolik cena, jako skutečnost, že armáda provozováním letecké záchranné služby zároveň plní úkoly v rámci výcviku svých složek. Armáda totiž musí pravidelně cvičit a vojenští letci musí pravidelně nalétat určitý počet letových hodin. Výhodnost provozování letecké záchranné služby armádou byla právě v tom, že v rámci výdajů, které armáda vynakládala na pravidelná cvičení, zároveň plnila důležitý společenský úkol.

Právě v této věci je základní problém výhodnosti či nevýhodnosti privatizace letecké záchranné služby. Zároveň v této věci lze uvažovat o nevýhodnosti privatizace záchranné služby.

Armáda i bez záchranné služby musí provádět výcvik, a tudíž vynakládá stejné prostředky i bez toho, aniž by provozovala záchrannou službu. Stát však vynakládá zbytečně další stamilió;ny na zajištění záchranné služby soukromou firmou.

Právě v tom lze spatřovat pochybení tehdejšího ministra Tomáše Julínka a jeho možné zneužití pravomoci veřejného činitele a porušování povinnosti při správě cizího majetku.

Je jen s podivem, že celá debata o privatizaci letecké záchranné služby se smrskla pouze na vlastní cenu, aniž by se diskutovala také skutečnost, že základní úspora proti současnému stavu spočívala právě v tom, že v rámci jedněch výdajů, byla jednak poskytnuta záchranná letecká služba a zároveň byl prováděn výcvik armádních složek. Ukazuje se, že kluci co spolu mluví, se i nadále podporují.