Pravděpodobně většina blogerů, ale i čtenářů blogů z médií ví, že kandiduji jako volební lídr za KDU-ČSL v Plzeňském kraji. Možná, že jsem mnohé tímto krokem překvapil a je také možné, že někteří mému rozhodnutí příliš nerozumí. Tuším, že řadou čtenářů budu okamžitě osočen tím, že mi jde především o koryto!
O svojí kandidatuře do Poslanecké sněmovny jsem dlouho přemýšlel a zvažoval jsem PRO a PROTI. O věci jednalo také Předsednictvo Národní rady osob se zdravotním postižením ČR (NRZP ČR) a doporučilo mi, abych případnou nabídku kandidatury přijal. Z toho je zřejmé, že rozhodování nebylo unáhlené, ale uvážené. Proč zrovna KDU-ČSL? NRZP ČR dlouhodobě spolupracovala s dvěma stranami, a to s KDU-ČSL a ČSSD. V posledním období však byla intenzivnější spolupráce s KDU-ČSL. Společně jsme připravili několik happeningů před MPSV ČR proti sKartě. KDU-ČSL mě oslovila a nabídla mi pozici lídra v Plzeňském kraji. Nabídku jsem rád přijal, a to z několika důvodů.
KDU-ČSL je typickou středovou stranou. Podporuje podnikání, soutěživost, ale na druhé straně má velmi silný sociální program a podporu rodiny. Ve svém sociálním programu má podporu sociální práce v terénu, zajištění víceletého financování sociálních služeb, realizaci reformy vedoucí k zajištění dostupnosti sociálních služeb, přiměřenou valorizaci důchodů, včasné vyplácení sociálních dávek, rozvoj činnosti nestátních neziskových organizací zaměřených na podporu rodin, zajištění dostatečné a dlouhodobé péče o seniory a osoby se zdravotním postižením. Chce zastavit nezákonné praktiky a nemravné zisky exekutorů. V oblasti zdravotnictví podporuje dostupnou kvalitní zdravotní péči všem občanům, srovnatelnou s vyspělými státy a sociálně únosnou spoluúčast pacientů.
Z nastíněného programu je zřejmé, že to je program, který vyhovuje mým představám jak uspořádat společnost, jak proměnit řadu systémů veřejného dění. Jsem člověk, který po celý život vyznává tradiční hodnoty a snaží se podle nich také žít. Rodinu skutečně považuji za základ společnosti a považuji za základní úkol nové vlády, aby právě rodině byla věnována největší pozornost.
Jako svůj hlavní úkol, pokud budu zvolen, považuji odideologizování politiky. Je třeba, aby jednotlivé návrhy, které jsou projednávány v Poslanecké sněmovně, byly posuzovány zásadně z odborného hlediska a nikoliv podle toho kdo je předkládá. Považuji ideologické posuzování návrhů za nejhorší věc, která se nám stala. Byly jsme mockrát svědky toho, že dobré a smysluplné návrhy byly smeteny jen proto, že je předkládala opozice. Je zřejmé, že řada poslanců nebo i politických stran si ideologickou berličkou pomáhala tam, kde odborně nestačila. Přišli jsme tak o mnoho dobrých řešení, ale hlavně naše politika se úplně vyprázdnila. Byly jsme svědky pouze prázdných ideologických frází. Voliči by si měli dobře pamatovat, kdo především používal ideologické floskule.
Dalším úkolem nové Poslanecké sněmovny bude zlepšit kulturu jednání a vrátit do ní alespoň elementární prvky slušnosti. To co jsme mohli sledovat v poslední době, bylo ostudné. Poslanci se často řídili zásadou „čím silnější urážka tím větší popularita“. Toto musí skončit! Chápu, že diskuse v politice musí být často ostrá, ale nesmí se změnit v osobní urážky, jak jsme toho byli v poslední době svědky.
Když sleduji boj v jednotlivých stranách o místa na kandidátkách (pro blogery budoucí koryta), jsem stále více přesvědčen, že právě lidovci jsou úplnou výjimkou. Žádné hádky o místa, nabídka lídrovských postů pro nestraníky. Svědčí to o stabilitě, vědomí vlastní vnitřní síly a víru v úspěch. Vím, že právě ideologie není tím, na čem postavila KDU-ČSL svůj volební program. Lidovci staví na odbornosti.
Souhlasím také s názorem řady odborníků, že středová strana na naší politické scéně velmi chybí. Vyvažuje přílišné prosazování levého či pravého vidění světa. Věřím, že i s mojí pomocí bude tento nedostatek odstraněn.
Na závěr jen malou připomínku pro ty, kteří se do mě hned pustí, že kandiduji pokaždé za někoho jiného. Za KDU-ČSL jsem již, i když neúspěšně kandidoval a US kandidovala společně s lidovci.