Provozovna problém

Vážený pane Kráso. V souvislosti s úpravou zákona o zaměstnávání ZTP se na Vás již obracela slečna Kosinková, můj zaměstnanec. Vaše odpověď jí dala naději, že o práci nepřijde. Během prvního čtvrtletí došlo ke zmírnění podmínek u zaměstnanců, kteří pracují doma. I přesto jako zaměstnavatel narážím na problém. Slečna Kosinková do minulého roku pracovala pro mě na chráněném pracovním místě v místě svého bydliště s tím, že pracovní dobu si sama rozvrhla dle své potřeby a svých možností. Podle nových podmínek od letošního roku může i nadále pracovat doma, ale určité hodiny má odpracovat v provozovně zaměstnavatele. Není problém s tím, že má pracovat u mě – celé roky, co je zaměstnaná, tak to tak funguje, zhruba jedenkrát týdně spolu strávíme cca 2 hodiny (při zácviku na novou práci i více). Častější dojíždění vzhledem ke vzdálenosti (40 km) je neefektivní, práci svoji i zaměstnance tedy podle toho plánuji a organizuji. Problém je v tom, že nemám provozovnu. Znovu jsem se informovala na Živnostenském úřadě a z jejich pohledu provozovnu nepotřebuji – předmětem podnikání je výroba, se zákazníky komunikuji přes internet (telefonicky, poštou), výrobky posíláme poštou, případně je zákazníkům dovezeme. Podnikám v rodinném domě, pro montáž je vyčleněna jedna místnost v přízemí. Přístup do domu je bezbariérový, slečna na vozíku se pohodlně dostane do této místnosti. Odpracované hodiny evidujeme. Lze za těchto podmínek dosáhnout toho, že budu uznána jako zaměstnavatel na CHTP, abych mohla žádat o příspěvek na mzdové náklady na zaměstnance? Na koho se mohu obrátit, kdo by to mohl posoudit a rozhodnout? Podle stávajícího zákona z důvodu neexistující provozovny bude dle vyjádření úřednice moje žádost o uzavření dohody o uznání Úřadem práce zamítnuta. Jako OSVČ podnikám od roku 2007, manžel ve stejném oboru podniká už 25 let – tuto dobu je firma LOCO na trhu. Na naše výrobky se můžete podívat na www.loco.cz. Jsou určené pro dospělé modeláře a sběratele. Prodávají se u nás, na Slovensku, občas se přihlásí zákazníci z Německa, Maďarska, Polska. Modely se vyrábějí v malých sériích (po 30-50 kusech), práce je tedy rozmanitá, rozhodně nejde o práci jednotvárnou, ubíjející.  Na každém z modelů je kousek práce slečny Kosinkové, slečny s TZP, kterou zaměstnávám od března 2009 a byla bych ráda, kdyby v práci mohla pokračovat. Kromě vlastní práce na modelech pracuje na přípravě popisů nebo při zpracování obrázků (v programu Corel), které se potom na modely tisknou. Její práce si vážím, ale vzhledem k postižení slečna nemůže dosahovat pracovního výkonu jako zdravý člověk, nemohu její odpracované hodiny promítnout do ceny modelu, protože by byl neprodejný. Proto je pro mě důležitý příspěvek na mzdové náklady. Věřím, že se najde řešení uvedeného problému, aniž bych musela zřizovat provozovnu jenom proto, že tam 1x za týden přijede na dvě hodiny jeden zaměstnanec. Tímto bych Vás ráda pozvala, abyste se osobně přijel podívat, jak taková výroba modelů vypadá. Ráda současně pozvu i slečnu Kosinkovou, aby Vám osobně řekla, co dělá, jestli jí práce vyhovuje a jestli má o ni i nadále zájem. Mrzí mě, že Vás zatěžuji popisem situace, ale bez toho to asi nejde. A možná, že nejsem sama, že podobný problém řeší i další zaměstnavatelé. Děkuji za čas, který mi věnujete, a těším se na Vaši odpověď.