Platba za sociální lůžko

Vážení,      chtěla bych se zeptat na úhradu sociálního lůžka - moje téměř 100letá babička /v červenci 2009/, která byla hospitalizována v LDN - již nemohoucí a krmena sondou -  byla v rámci této LDN po několika měsících přemístěna na sociální lůžko, které stojí denně 300,-. Vzhledem k tomu, že její důchod na měsíční úhradu nestačí, musí její matka, která je rovněž v důchodu a žije sama, doplácet na tuto službu? Zároveň nemocnice dostává i celý sociální příplatek, který byl babičce přiznán pro nemohoucnost.  Je tento postup správný? Nemělo by z důchodu babičce zůstat alespoň nějaké minimum? Jsou povinni doplácet rozdíl příbuzní?          Děkuji za odpověď.                                                        Ing. Jana Karlíková   
 
ing. Jana Karlíková

Vážená paní Králíková,

vzhledem k nepřítomnosti pana předsedy Václava Krásy jsem převzala Váš dotaz a sděluji následující.

Platby za poskytování sociálních služeb ve zdravotnickém zařízení jsou dány zákonem č. 108/2006 Sb., o sociálních službách.
V rámci těchto plateb je poskytovatel povinnen poskytnou základní rozsah péče, rovněž daný tímto zákonem.
Podle zákona je poskytovatel ve vašem konkrétním případě v rámci základní platby povinnen zajistit tyto základní činnosti:
a) poskytnutí ubytování,
b) poskytnutí stravy,
c) pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu,
d) pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu,
e) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,
f) sociálně terapeutické činnosti,
g) aktivizační činnosti,
h) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí.
 
Za to poskytovateli náleží úhrada za péči ve výši přiznaného příspěvku a dále úhrada za ubytovaní a stravu, jejíž maximální výši stanoví prováděcí předpis (vyhláška č. 505/2006 Sb.) a konkrétní výši smlouva.  Po úhradě za ubytování a stravu při poskytování pobytových služeb  musí osobě zůstat alespoň 15 % jejího příjmu (nejčastěji důchodu).
Co se týče dalších nákladů pro rodinné příslušníky mohou být dvojího charakteru:
1. Poskytovatel může poskytovat další služby (tzv. fakultativní), mimo výše uvedený zákonný rámec. Tyto služby však mohou být účtovány v plné nákladové výši a jpo jejich úhradě už není zaručeno, že klientovi zbyde onech 15%, resp. hradí je právě z toho co mu zbylo po úhradě základní platby. Příkladem takové služby je třeba úprava vlasů, pedikůra atd...Obdobně je to s hrazením dalších potřeb, např. doplatky na léky či zdravotnické pomůcky, hygienické potřeby apod. To všechno si musí klient hradit z těch zbylých 15%. Dost často s financemi vyjde tak, že mu již nic nezbude, někdy jej i rodina finančně podporuje.  
2.Pokud nemá klient tak velký důchod aby pokryl plně náklady na poskytování stravy a ubytování a přitom mu zbylo nejméně 15% z jeho příjmu (důchodu), tak je nutno platbu poměrně snížit. V takovém případě se poskytovatel může obrátit na nejbližší rodinné příslušníky s žádostí o doplácení rozdílu. Zákon přímo říká: Poskytovatel sociální služby se může dohodnout na spoluúčasti na úhradě nákladů s manželem (manželkou), rodiči nebo dětmi osoby, které je sociální služba poskytována, pokud tato osoba nemá vlastní příjem nebo její příjem nepostačuje na úhradu nákladů. Nejedná se však o povinnost, rodina může dohodu odmítnout, zejména pokud je sama v tísnivé sociální situaci.
S pozdravem.
Mgr. Ivana Šťastná
poradce NRZP ČR