Dotaz

Vážený pane Kráso. Děkuji Vám za odpověď, ale protože nebydlíme v blízkosti provozoven Home Care, nemůžeme jejich služeb využít. K nám dochází 3x týdně z Charity zdravotní sestra na rehabilitaci.Jediná služba která je pro nás k dispozici a nablízku je asistenční služba. Jsme na ni bytostně závislí a kdybychom ji neměli, tak bych brzy vyhořel. Problém jsem vám už popsal minule a stále trvá! A nikdo nám neumí poradit jak jej řešit. Do doby než nastoupila do asist. služby nová vedoucí, pomáhaly manželku vyprázdnit asistentky ve chvíli kdy to právě potřebovala. Se zákazem, se asistentky začaly chovat tak, že jako se jich to netýká. Manželka většinou příchod stolice dopředu necítí a když to začne být aktuální, není radno to odkládat, protože se zároveň zablokuje močová cesta a záležitost se komplikuje. Jedenkrát se rozhodla asistentka, že počká asi 2 hodiny na můj příchod a potom jsme už museli volat rychlou pomoc. Podotýkám, že manželka chodí na stolici většinou každý den, někdy za dva dny, ale také může jít 2x denně a často nepravidelně, takže se to nedá nikdy naplánovat. Kvůli tomuto problému k nám přišla delegace z charity a řešili jak dál. S pomocí vyprazdňování souhlasila vedoucí zdravotních sester, ale když došlo k věci, prohlásila, že je to úplný nesmysl, protože sestry mají svůj terén, který musí v naplánovaném čase projet a ošetřit pacienty. Že je to v praxi neuskutečnitelný nesmysl jsme věděli od samého začátku! Navrhovala nám řízené vyprazdňování. Obáváme se toho, aby tento zásah do jejího už tak slabého organismu jí ještě víc neuškodil, nebo, aby jí nepraskl močový měchýř během čekání na zdravotní sestru. Vždycky nás vytáčí, když k nám přijde asistentka a do výkazu práce si jako první slovo napíše DOPOMOC. Vedoucí nařídila, aby se to psalo kvůli kontrole, protože asistentky jsou prý na, to aby dopomáhaly vracet pacienty do života. Bohužel jsou i takový pacienti, kterým to zdravotní stav neumožňuje a jsou plně odkázáni na úplnou pomoc jiných. Jsme rádi, že manželka může být v domácí péči, kde si sama může říct to co sama potřebuje a řídí naši domácnost. Pro stát je to nejlacinější druh péče, protože ústavní péče je mnohem dražší a není tak dobrá jako domácí. Za těch 13200 Kč když je manželka paraplegik si těch služeb nemůžeme dovolit tolik, kolik bychom skutečně potřebovali. Manželka za 15 roků které buď proležela na lůžku nebo proseděla na inv. vozíku nemá ještě ani jeden dekubit. Tato situace nemá řešení! Vedoucí nejvíce záleží na tom, aby měla všechny papíry v pořádku kdyby přišla nějaká kontrola, ale ještě se nikdy nezeptala co potřebuje ke svému životu manželka. Myslím si, že vhodné zaškolení asistentek by situaci vyřešilo, ale my nemáme možnost si to nějak vynutit, zato jsme dostali výstrahu, že pokud něco takového budeme požadovat, bude nám služba zrušena! Připadá nám to jako poprava podle zákona! Proto se na vás obracíme ještě jedenkrát s prosbou o pomoc, jestli neexistuje nějaká forma pomoci, abychom mohli žít svůj život bez stálého stresu, protože více než rok se musím pohybovat v blízkosti ženy, abych ji mohl kdykoliv posloužit tím zdravotním úkonem jak říkají asistentky. Je to pro mne velmi namáhavé a vyčerpávající, být v neustálém nasazení bez možnosti relaxace a odpočinku. Dřív, když u nás byla asistentka, jsem měl možnost aspoň na krátkou dobu odlehčení, mohl jsem v klidu udělat nákupy, pochůzky, práci na zahradě a teď už více než rok musím neustále jistit asistentky. S pozdravem Jan Procházka