Konto pomoci

NRZP ČR zahájila činnost Konta pomoci www.kontopomoci.cz, na kterém shromažďuje finanční prostředky na podporu projektů, které pomáhají osobám se zdravotním postižením.

Na konto pomoci můžete přispět různými způsoby. Můžete poslat jednorázový dar na sbírkový účet č. 248896031/0300 u ČSOB. Můžete přispět i trvalým příkazem určité částky, a to opět na stejný účet nebo si stáhněte zdarma na Appstore nebo Google Play aplikaci SEJF, zaregistrujte se a pouhými 4 kliknutími přispějte na sbírkový účet Konto pomoci. Bližší podrobnosti najdete na webu www.kontopomoci.cz.

 

Zákon a invalidní důchodce

Autor Radim Krejčí
Předmět Zákon a invalidní důchodce
Dotaz

Vážený,  

 

       teprve v posledních dnech jsem si v plné své "kráse" uvědomil, co je to ono demokratické a sociální zřízení státu. Dlouhou dobu jsem si myslel, že se mě to netýká a týkat nebude, neboť jsem si žil jenom sám pro sebe a pokud možno jsem se o nic nezajímal a o běhu věcí okolo mě plynoucích, jsem si prostě myslel, že se odehrávají  podle čehosi si správného a zaběhnutého - óóó, jak jsem se mýlil.

Shodou souhrnu objektivních a do jisté míry asi i subjektivních okolností a řízením vždy nejasného osudu jsem onemocněl a to tak nepříjemně, že jsem byl nucen v pracovní neschopnosti setrvat více jak jeden rok. Následky tohoto mého stavu na sebe nedaly dlouho čekat. Soukromá společnost, ve které jsem do té doby pracoval, si asi po třech měsících mé nemoci najala jiného zaměstnance a já, po svém návratu, jsem byl bez práce. Nezbývalo nic jiného než se odebrat na příslušný Úřad práce, kde jsem vyplnil nějaké tiskopisy a stal jsem se jednou z položek dlouhodobé statistiky nezaměstnanosti.

Při další návštěvě tohoto úřadu, zhruba po měsíci, mi bylo sděleno, že dostanu dokonce i nějakou podporu, tedy almužnu k "nepřežití". Skutečně po dalším měsíci mi přišla podpora v nezaměstnanosti. S údivem jsem se díval na finanční částku a nevěděl jsem co si mám o tom myslet - je to výsměch nebo to stát myslí vážně? Zjistit jsem, že z této částky vlastně nezaplatím nic, tedy zaplatím, ale buď nebudu bydlet, nebo nebudu jíst, nebo nebudu kupovat léky, nebo .... . No zaplatil jsem bydlení a od přátel jsem si půjčil menší obnos, abych přežil do další almužny. Následující měsíc se situace opakovala na chlup stejně, jenom s tím rozdílem, že jsem již dlužil dva menší obnosy, tedy jeden větší.

V této části je nutno poznamenat ještě jednu zásadní skutečnost. Úřad práce vyžaduje na svých "klientech", aby docházeli každý měsíc, v určený den a hodiny, k úřednici úřadu - princip - přijdu se ukázat úřednici, dostanu termín další návštěvy úřadu a příští měsíc dostanu podporu. A průběh schůzky - úřednice se vás zeptá," jak se vám daří" - no - co na tuto otázku "slušně" odpovědět. Já jsem tuto situaci zažil dvakrát a odpověděl jsem vždy - "dobře" - co také jiného.

Ještě taková maličkost. Vždy jsem si naivně myslel, že tento úřad, tedy Úřad práce je tu od toho, aby svých klientům-uchazečům o práci, sháněl zaměstnání - no byl jsem opravdu naivní blbec - nic takového se tu nekoná. Dokonce jsem se dověděl, že podle jakéhosi zákona toto již nemají za povinnost. Nutno ještě podotknout, že jsem samozřejmě po celou dobu již výše zmíněných měsíců nelenil a práci jsem si sháněl sám prostřednictvím společností, které na internetu nabízejí volná místa. Za tuto dobu jsem odeslal nepřeberné množství svého životopisu na nespočet mailových adres potencionálních zaměstnavatelů, prošel jsem nespočtem pohovorů a výběrových řízení - a nic. Moje šance na práci se změnily k horšímu samozřejmě v okamžiku mého zařazení mezi invalidní důchodce. I přes tento prozatímní nezdar neumdlévám ve své činnosti a neustále své nové potencionální zaměstnavatele bombarduji svými životopisy, i když v omezené míře vzhledem k mému zdravotnímu omezení.

Zřejmě abych se nenudil přichystal mi osud další lahůdku.

Mezi tím vším mě čekala další návštěva úřednice na "pracáku". V pořadí již třetí. Vešel jsem do chodby úřadu, a jako  "stará nezaměstnaná páka" jsem si vyzvedl pořadové číslo z  instalovaného automatu a šel jsem si sednout na volné místo v dlouhé chodbě. Našel jsem si židli v místech, abych byl pokud možno co nejblíž ke dveřím, kam jsem měl namířeno. Spolu s ostatními jsem sledoval zařízení u stropu chodby, které přítomné informovalo o stavu postupu pořadových čísel s čísly dveří příslušných kanceláří. Asi po hodině se konečně objevilo mé pořadové číslo i s číslem kanceláře. Vztyčil jsem se rychlostí sobě vlastní - artróza je prevít - a po chvilce jsem vešel do kanceláře.  Pozdravil jsem, řekl své jméno a než jsem dosedl na nabídnutou židli, v mých žilách kolovalo 99 procent adrenalinu a já byl na pokraji infarktu. Co tento můj stav způsobilo - úřednice mi totiž sdělila, že mi zastavila dávky podpory. Odůvodnění mi bylo dáno v zápětí - podle zákona je toto povinna učinit a to neprodleně, neboť jsem byl dán do invalidního důchodu třetího stupně a tudíž nemám nárok na podporu v nezaměstnanosti, protože pobírám invalidní důchod.

Opět je zde nutno pro vysvětlení upřesnit stav věci. V tuto dobu jsem již věděl, že jsem byl posudkovou komisí shledán  invalidním 3. stupně, ale bylo to jen ve stádiu pouhého  rozhodnutí posudkového lékaře, který měl pouze informační charakter, nikoli právní rozhodnutí ČSSZ Praha o přiznání invalid. důchodu. Toto vše jsem se snažil vysvětlit i přítomné úřednici, ale ta byla absolutně neoblomná a ještě navíc "tloukla"o stůl zákony jako kladivy, že postupuje podle zákona. Když jsem zjistil, že to nemá cenu cokoliv vysvětlovat, zeptal jsem se úřednice, co mám tedy dělat. Po chvilce rozmýšlení mi řekla, abych šel do dveří číslo ... a tam požádal o příspěvek Hmotné nouze. Zde to zkrátím na minimum - ve dveřích číslo .... jsem nic nedostal, neboť se tato podpora na mě nevztahuje. Nic-méně můj stav v tuto chvíli byl takový, že jsem  pomalu neměl peníze ani na cestu domů a vidina nějakých peněz byla v nedohlednu.

Pro dokreslení celé věci je zde asi nutno uvést ještě jedno podstatné sdělení. Zákon říká, o lhůtě pro vyřízení invalidního  důchodu pro občana této republiky toto :

Rozhodnutí o přiznání dávky invalidního důchodu je orgán sociálního zabezpečení povinen vydat nejpozději do 90 dnů ode dne zahájení řízení.

Tato lhůta se prodlužuje o dobu, po kterou se např. došetřují rozhodné skutečnosti u zaměstnavatelů, úřadů aj.

Ve své podstatě toto znamená, že žádná lhůta pro vyřízení neexistuje a je pouze na úřednících příslušných úřadů zda se jim pracovat chce nebo nikoli. Pro dotčeného občana to znamená jedno -  nemá žádné odvolání proti nečinnosti příslušných úředníků a orgánů, neboť se vždy dozví, že je vše v pořádku a podle zákona.

Je to smutné. Občan, který je odkázán pouze na sociální dávky se dostává do situace, kdy podle jednoho zákona na jedny dávky již právo nemá a podle druhého zákona na druhé dávky ještě právo nemá. K tomuto ještě jedna podstatná poznámka, která toto ještě lépe dokresluje. Ve svém stavu beznaděje jsem se obrátil na okresní správu soc. zabezpečení s dotazem co mám dělat v této situaci. Pracovnice mi sdělila, že oni zde na okresní správě s tím již nic nemají, neboť vše odeslali na Českou správu soc. zabezpečení. Každá rada drahá - mám si tam zavolat. Dostal jsem i číslo telefonu. I nelenil jsem a zavolal. Paní na druhé straně mi sdělila, že mou složku opravdu obdrželi a nyní je to na zpracování na České správě soc. zabezpečení a ti na to mají devadesát dnů.

Chronologické upřesnění :

- žádost o invalidní důchod byl sepsán dne 18.11.2012

- lékařská posudková komise rozhodla o invaliditě dne 17.01.2013

- z OSSZ odešel spisový materiál na ČSSZ dne 07.02.2013

Z výše uvedeného souhrnu se vyřízení  svého invalidního důchodu dočkám nejdříve začátkem května 2013. No jo, ale co si má člověk do té doby počít ???

Víte, není problém pouze ve finanční stránce věci, ta se vyřídila zálohovou platbou (o možnosti finanční zálohy jsem se dověděl po třech měsících od sepsání žádosti o ID). Větší problém je v tom, že v této novodobé demokracii všichni kašlou na všechny a to myslím i ve jménu zákonů, které kašlou na lidi a "na oko" chrání cosi imaginárního - jsou to zákony pro zákony. Samy zákony v sociální oblasti a nejen v ní, potírají občany tohoto státu i sami sebe. Čemu se člověk diví, vždyť to odpovídá i základnímu principu práva - státem vynucený stav ........ . Zákon vždy bude hájit práva státu a nikoli něčeho nebo někoho takového jako jsou lidé.

Děkuji Vám, demokraticky zvoleným zákonodárcům, za to, že jsem se stal zadluženým bezdomovcem. Bohužel, stále platí to, že v současné společnosti a nejen v ní, všechno se vším souvisí. Někdo tyto souvislosti vidí a někdo je prostě vidět nechce - proč si přidělávat práci ve svém poklidném životě zákonodárce. Peníze dostanu takové, jaké si odsouhlasím a to ať jsem v zaměstnání nebo ve vězení.

Žijete si klidně ?- gratuluji Vám - je vidět, že jste sami se sebou spokojení - bohužel !!

Co, do jména - jak říká klasik.

 

                                                                                                                                        

                                                                                                     Nevolič

Odpověd na dotaz:

Vážený pane Krejčí,

děkuji Vám za dopis. Já toto samozřejmě všechno dobře vím a neustále takové věci kritizuji. jsem denně bombardován podobnými dopisy, bohužel nikoho to v zásadě nezajímá. Máte právo požádat o okamžitou mimořádnou pomoc, která se vztahuje na takovéto situace, kdy člověk nemá žádný příjem. Doporučuji Vám, abyste byl neoblomný a trval na tom, že Vám má být tento příspěvek vyplacen. Jeho výše může být jednorázově ažn 30 000,- korun. Klidně jim pohrozte tím, že budeme tuto věc medializovat. Hlavně to nevzdávejte a bojujte.

S pozdravem Václav Krása