podání odvolání

Dobrý den! Před třemi lety mi byl odejmut PID a dán část. ID , s tím , že pokles prac. schopností klesl o 50%. Následně byl změněn na invalitidu II. stupně. Avšak ještě týž rok mi byl změněn na invalitidu I. stupně , s tím že pokles je již jen o 35%. Podal jsem námitky , nový lékař LPK mi ponechal I. stupeň a zvedl pokles prac. schopností na 40%. Podal jsem správní žalobu na KS. Tam si vyžádali posudek od komise MPSV , kam jsem se z důvodu zvýšených bolestí bederní páteře nemohl dostavit. Beru silné opiáty a antidepresiva. KS mojí žalobu zamítnul ,a zároveň mi byl pokles opět změnil zase jen na 35% (vyjádřeno v posudku komise MPSV). Ve sdělení paní samosoudkyně zaznělo , že ona přece není žádný odborník a proto si vždy vyžádá posudek od komise MPSV a podle tohoto posudku vynese rozhodnutí. To mi nepřipadá korektní , protože , dle jejích slov dává vždy za pravdu mému oponentovi , tj. jak MPSV , tak ČSSZ…Shledávám tuto praxi jako nanejvýš nespravedlivou. Má smysl podávat odvolání na Nejvyšší správní soud v Brně ? Tam už je prý nutnost podat odvolání pomocí advokáta.Netýká se to jen procesního pochybení?
 
Jarda

Vážený pane Jardo,

obávám se, že Vás svojí odpovědí nepotěším. I když pochopitelně vím o Vašem případu jen to co je uvedeno  v dotazu, značně to připomíná situaci, kterou Nejvyšší správní soud řešil v rozsudku 6 Ads 84/2010 – 62. V něm se mj. uvádí

 „Nejvyšší správní soud souhlasí se stěžovatelem v tom, že stejně jako posudky PK MPSV musí být posudky lékaře OSSZ přesvědčivé a úplné. Opačný přístup by popíral samotné nastavení procesu posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti pro účely poskytnutí dávek invalidního důchodu. Na druhou stranu si však krajský soud pro účely přezkoumání zákonnosti rozhodnutí o dávce podmíněné dlouhodobým nepříznivým zdravotním stavem vyžádá vlastní posudek, posudek PK MPSV, který je pak pro posouzení soudem podkladem stěžejním. Pokud pak požadavek úplnosti, přesvědčivosti a objektivity naplňuje samotný posudek PK MPSV, jedná se, jak již bylo uvedeno, o stěžejní důkaz před soudem, od něhož soud nemá důvod, a ani není oprávněn, se odchýlit. Pokud se navíc v nyní posuzovaném případě posouzení lékaře OSSZ a posudkové komise lišila pouze procentní mírou poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti (o 5%) a jinak vycházela z téže zdravotní dokumentace, v níž byly posuzovány stejné aspekty zdravotního stavu stěžovatele a jeho sociální i pracovní situace, nelze postupu krajského soudu, který žalobu stěžovatele proti rozhodnutí žalované zamítl, nic vytknout.“

 

Z uvedeného vyplývá, že pokud posudky splňují požadavky, které jsem označil kurzívou je naděje na úspěch u Nejvyššího správního soudu minimální. Pokud se jedná o potřebu zastoupení advokátem připouští zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní výjimku jen v případě  uvedeném v § 105 odstavec 2, které zní:

 „Stěžovatel musí být zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.“

S pozdravem Václav Krása