Asistenti ve škole - nejasnosti
Dobrý den, přečetla jsem si všechny příspěvky týkajících se pedagogických a osobních asistentů a jasně mi z nich vyplývá, že zastáváte stanovisko, že osobní asistenti do školy vůbec a za žádnou cenu nepatří, že vše musí zajistit asistenti pedagoga dle potřeby a že jich musí být ve třídě tolik, aby byl zajištěn bezproblémový provoz. To by bylo super, kdyby to tak fungovalo. :-)
Ale... Ve vyhlášce č. 73/2005 o vzdělávání dětí se speciálně vzdělávacími potřebami se v paragrafu 8, odst. 6, jasně píše, že ve třídě či skupině žáků s těžkým zdravotním postižením mohou vzdělání zajišťovat až 3 pedagogičtí pracovníci, z toho však jen jeden může být asistent pedagoga, dva mohou být tedy učitelé, což ovšem neřeší problém sebeobsluhy dítěte, zvedání z vozíku, přenášení atd., to učitel vůbec nedělá. Ten asistent je na to i tak sám. To už neplatí? Z toho by totiž bylo zřejmé, že víc než jeden pedagogický asistent v jedné třídě být nemůže a vy přitom tvrdíte, že to omezeno není.
Dále jsem se na stránkách MŠMT dočetla např. tohle:
Vyhláška 147/2011 Sb., § 7 odst 1 písm. d) - co si mám představit pod pojmem "nezbytná pomoc žákům s těžkým zdravotním postižením při sebeobsluze a pohybu během vyučování"? Jsme běžnou základní školou, která ve velké míře umožňuje integraci žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, konkrétně žákyni na vozíku. Hmotnost žákyně však přesahuje 70 kg, asistentka pedagoga nezvládá fyzickou pomoc při přenášení této žákyně. Rodiče ve smyslu výše uvedeného ustanovení na pomoci trvají, pomoc osobního asistenta při pobytu ve škole odmítají.
Při tvorbě novely vyhlášky č. 73/2005 Sb. bylo hlavním účelem vložení písm. d) v § 7 odst. 1, a tím ošetřit případy, kdy během vyučování žák s těžkým zdravotním postižením potřebuje opravdu nezbytnou pomoc při sebeobsluze, např. podat pití, pomoci s obléknutím či svléknutím apod. Rozhodně nebyla míněna pomoc vyžadující zvedání těžkých věcí. Domníváme se tedy, že osobní asistence bude v daném případě u 70kg žákyně nezbytná.
Pracovní náplní asistenta pedagoga je zprostředkovávat výchovnou a vzdělávací činnost dětem se speciálními vzdělávacími potřebami, v případě potřeby pomáhat dětem s těžším zdravotním postižením se sebeobsluhou v době vyučování. Osobní asistent ve škole pak dítěti pomáhá hlavně při sebeobsluze, osobní hygieně, stravování, o přestávkách, při přesunech po budově školy apod.
Znamená to, že samo MŠMT přítomnost osobního asistenta ve škole nevylučuje, dokonce ho v některých případech doporučuje a vymezuje jeho činnost? MŠMT je přece dost zásadní instituce, jejíž stanoviska by měla být pro školství zásadní. Ovšem odporují tomu, co zde radíte v poradně. Jak to tedy je, čím se máme řídit? Děkuji a přeji hezký den.
Vážená paní Lucie,
tento kompetenční spor mezi MŠMT a MPSV ČR trvá již od vzniku zákona o sociálních službách. Pokud by měl být ve škole osobní asistent, tak by ho mělo platit MŠMT a nikoliv rodiče. PnP na žáka má umožnit, aby mu byla poskytnuta osobní asistence v mimo školní době. I z hklediska praktičnosti je velmi problematické, aby osobní asistent v zásadě čekal na přestávku, aby žákovi pomohl s některými úkony. práce osobního asistenta je dnes ohodnocena od 80-100 korun za hodinu. PnP ve výši 8000,- korun by takovému žákovi vydržel 80-100 hodin. To znamená, že by vyčerpal celou částku ve škole a neměl by žádnou asistenci v mimo školní době. V případě, kdy výuka trvá více jak 5 hodin by mu vlastně ani příspěvšek nestačil. Z tohoto důvodu nelze přistoupit na to, že žák si platí osobního asistenta ve škole. Myslím si, že ideálním řešením je, že asistent pedagoga vykonává o přestávce i nezbytné potřeby žáka, přičemž by se mělo přihlédnout k tomu, že by měl být limitován počet žáků s těžkým ZP na jednoho asistenta pedagoga.
S pozdravem Václav Krása