Vážený pane Kráso, přeposílám email, který jsem poslala panu Drábkovi. Myslím si, že tenhle problém má spoustu maminek. Jinak Vám držím palce a jsem ráda, že existuje Vaše poradna. Přeji Vám v životě mnoho úspěchů a v úterý 22. 3. 2011 příjedu i s dcerou do Prahy na demonstraci i když to pro nás bude náročné, jsme z Ostravy. Teď ten dopis:
mám 54 roků a 12 let se starám o mou 19letou postiženou dceru se střední mentální retardací (má IQ 45, je zcela neorientována v číslech, čase, prostoru, potřebuje stálý dohled, není schopna si nic obstarat ani vyřídit, léčbou nelze dosáhnout zlepšení jejího stavu, zdravotní stav má kompenzovaný, bere léky na epilepsii), jsem její opatrovník, zatím má průkazku ZTP/P, ale dozvěděla jsem se, že postiženým lidem chcete vzít i tohle. Navštěvuje praktickou školu, do které ji každý den vozím, samozřejmě i zpět domů. Do 18 let jsem na ni pobírala příspěvek na péči ve IV. stupni. Po dosažení její zletilosti jí magistrát navrhoval příspěvek ve III. stupni, ale na okresní správě jí ho snížili na II. stupeň. Odvolala jsem se ke krajskému úřadu a ten to dokonce snížil na I. stupeň. Protože jsem sama s dětmi (mám ve své péči ještě 11letou dceru, která prvním rokem studuje osmileté gymnázium, na kterou nedostávám výživné), z toho důvodu jsem odvolání vzala zpět a zůstal nám II. stupeň. Tito lidé s mentální retardací jsou špatně posuzování, protože i když mají ruce a nohy v pořádku (takhle to zdůvodňují posudkoví lékaři při určování stupňů v hodnocení při příspěvku na péči) se neumí a nedokážou se obejít bez pomocí nebo dohledu další osoby. Nevím, proč se šetří na takových lidech, kteří za svoje postižení nemůžou. Kdyby byla někde v ústavu, tak to stojí určitě více jak 8.000,- korun měsíčně, taky neumí ani zlomek toho, co jsem jí naučila já. Třeba, než se naučila mluvit, tak jsem s ní 10 let chodila na logopedii, než jsem ji naučila zavázat si boty (do dneška si neumí pořádně přitáhnout tkaničky, ale velkým úspěchem je už to, že za pět let se to naučila alespoň takhle), a takhle bych mohla pokračovat do nekonečna. V ústavu by jí nikdo takovou péči nedal a neměl s ní trpělivost.
Já už jsem potrestána taky dost, pro mě strašně ponižující, to běhání po úřadech, nebudu mít žádný důchod a pořád musím vyřizovat různé papíry, psát spoustu odvolání, "běhat" po doktorech a vyřizovat a shánět nové a nové lékařské zprávy, které stejně nikdo nečte a příspěvky na péči se určují nevím podle čeho. Už nevím jak dál, v tomhle státě opravdu nikoho nezajímá, jak to tyhle matky samoživitelky mají dělat. Ráda bych šla do práce, ale v tomhle věku pro mě nic není (i když mám nějaké vzdělání, střední ekonomickou školu s maturitou).
Postižené děti
Další akce ... ---------------------------- Přesun do složky: Doručené Spam a viry Brutus Domácí lékař email naděje Fotografie Hry a testy Hudba Jmenný seznam dětí Krásy země MDŽ Míša-škola Nadeje Osobní Ostatní Recepty Různé Terča Terča-příspěvek Vánoce Velikonoce Vše o bydlení Vtipy Zápisy + smlouvy ----------------------------- Označ email: Jako nepřečtený Červenou barvou Modrou barvou Zelenou barvou Zrušit označení ----------------------------- Přidat všechny příjemce Zobraz hlavičku Uložit celou zprávu Vážený pane Kráso, přeposílám email, který jsem poslala panu Drábkovi. Myslím si, že tenhle problém má spoustu maminek. Jinak Vám držím palce a jsem ráda, že existuje Vaše poradna. Přeji Vám v životě mnoho úspěchů a v úterý 22. 3. 2011 příjedu i s dcerou do Prahy na demonstraci i když to pro nás bude náročné, jsme z Ostravy. Teď ten dopis:
mám 54 roků a 12 let se starám o mou 19letou postiženou dceru se střední mentální retardací (má IQ 45, je zcela neorientována v číslech, čase, prostoru, potřebuje stálý dohled, není schopna si nic obstarat ani vyřídit, léčbou nelze dosáhnout zlepšení jejího stavu, zdravotní stav má kompenzovaný, bere léky na epilepsii), jsem její opatrovník, zatím má průkazku ZTP/P, ale dozvěděla jsem se, že postiženým lidem chcete vzít i tohle. Navštěvuje praktickou školu, do které ji každý den vozím, samozřejmě i zpět domů. Do 18 let jsem na ni pobírala příspěvek na péči ve IV. stupni. Po dosažení její zletilosti jí magistrát navrhoval příspěvek ve III. stupni, ale na okresní správě jí ho snížili na II. stupeň. Odvolala jsem se ke krajskému úřadu a ten to dokonce snížil na I. stupeň. Protože jsem sama s dětmi (mám ve své péči ještě 11letou dceru, která prvním rokem studuje osmileté gymnázium, na kterou nedostávám výživné), z toho důvodu jsem odvolání vzala zpět a zůstal nám II. stupeň. Tito lidé s mentální retardací jsou špatně posuzování, protože i když mají ruce a nohy v pořádku (takhle to zdůvodňují posudkoví lékaři při určování stupňů v hodnocení při příspěvku na péči) se neumí a nedokážou se obejít bez pomocí nebo dohledu další osoby. Nevím, proč se šetří na takových lidech, kteří za svoje postižení nemůžou. Kdyby byla někde v ústavu, tak to stojí určitě více jak 8.000,- korun měsíčně, taky neumí ani zlomek toho, co jsem jí naučila já. Třeba, než se naučila mluvit, tak jsem s ní 10 let chodila na logopedii, než jsem ji naučila zavázat si boty (do dneška si neumí pořádně přitáhnout tkaničky, ale velkým úspěchem je už to, že za pět let se to naučila alespoň takhle), a takhle bych mohla pokračovat do nekonečna. V ústavu by jí nikdo takovou péči nedal a neměl s ní trpělivost.
Já už jsem potrestána taky dost, pro mě strašně ponižující, to běhání po úřadech, nebudu mít žádný důchod a pořád musím vyřizovat různé papíry, psát spoustu odvolání, "běhat" po doktorech a vyřizovat a shánět nové a nové lékařské zprávy, které stejně nikdo nečte a příspěvky na péči se určují nevím podle čeho. Už nevím jak dál, v tomhle státě opravdu nikoho nezajímá, jak to tyhle matky samoživitelky mají dělat. Ráda bych šla do práce, ale v tomhle věku pro mě nic není (i když mám nějaké vzdělání, střední ekonomickou školu s maturitou).