Jak mam postupovat při stížnosti na lékaře.

Dobrý den paní Bryndová, 

pan předseda Mgr. Krása mi předal k vyřízení Váš dotaz. Odpověď na něj není vůbec jednoduchá a já Vám rozhodně neodpovím na to, zda máte podávat stížnost na lékaře, či nikoliv. Toto řešení situace si musíte zvolit sama. Já, ani pan předseda tak učinit nemůžeme. Faktem však je, že situace, kterou líčíte, by se v žádném případě stávat neměla.

Pokud mám posoudit samotný průběh ošetření Vaší maminky, který popisujete, tak se jeví jako výrazné pochybení vyšetřujícího lékaře a zanedbání akutní péče ve chvíli zdraví, nebo dokonce život ohrožujícím, zdravotním stavu. Ovšem současně musím dodat, že mi bohužel nesdělujete žádné další podrobnosti o zdravotním stavu a situaci Vaší maminky v době před zmíněnou CMP (jako centrální mozková příhoda se mi problém jeví), které nutně potřebuji k přesnějšímu zvážení causy. To znamená, že neznám její věk, předchozí zdravotní stav, intelektuální schopnosti, schopnost komunikace, příp. další zdravotní komplikace.

Naskýtá se zde totiž otázka zda objektivně mohl vyšetřující lékař ve chvíli, kdy přivezla RZ Vaší maminku do nemocnice, usuzovat z vnějších projevů jejího chování, či zdravotního stavu, že se jedná o závažnější zdravotní problém. Tyto skutečnosti a okolnosti vyšetření Vaší maminky by ale měly vyplynout z příslušné zdravotnické dokumentace. To znamená z přijímací zprávy, ze stanovené diagnózy a ze zprávy o průběhu ošetření. Samotný kolaps na ulici ještě nemusí automaticky svědčit o nastalé mozkové příhodě. Ta se totiž zpočátku může projevovat i velmi nenápadně. Dokonce je také možné, že v době příjezdu do nemocnice ještě Vaše maminka ani nemusela mozkovou příhodou trpět. Vámi zmíněný kolaps mohl být teoreticky způsoben i vysokým tlakem Vaší maminky. (Ale ani tak vysoký krevní tlak není samozřejmě normálním, zdravotním stavem.)

Souhlasím však s Vámi, že je ale velmi pravděpodobné, že vyšetřující lékař mohl zdravotní stav Vaší maminky velmi hrubě podcenit. Vyšetření mohl odbýt a maminku vyšetřit pouze povrchně. Pokud, jak říkáte, mohly příznaky svědčit o mozkové příhodě měl vyšetřující lékař provést všechna příslušná, potřebná vyšetření, přestože si nebyl diagnózou zcela jist. Přístup ke zdravotnímu stavu Vaší maminky měl být, s největší pravděpodobností, mnohem obezřetnější. Mozková příhoda může být totiž samozřejmě až život ohrožující.

Bohužel, ač nerad, musím konstatovat, že ani Vámi zvolený, následný přístup k Vaší mamince se mi nejeví jako ideální. Pokud jste při rozhovoru s matkou již měla podezření na absolvovanou mozkovou příhodu, rozhodně nebylo na místě odložit odvoz do nemocnice až na druhý den. Za dobu odkladu se mohl zdravotní stav Vaší maminky až fatálně zhoršit. A podle Vaší informace se také zhoršil, i když naštěstí ne úplně tím nejhorším způsobem. Následky totiž mohly být i mnohem horší. K těm ale naštěstí nedošlo. V této chvíli je tak velmi problematické zjistit v jakém zdravotním stavu již byla Vaše maminka po prvním převozu RZ na vyšetření do nemocnice a do jakého stavu se dostala až doma, po příjezdu z nemocnice. Bude velmi problematické určit, zda první ataka mozkové příhody nenastala teprve až doma, po příjezdu.

V současné situaci se tedy trochu obávám, že pokud budete chtít uplatnit náhradu škody proti nemocnici, kam byla poprvé Vaše maminka RZ přivezena, budete mít pravděpodobně problém, vzhledem k průběhu ošetření a léčení Vaší maminky, některé skutečnosti dokázat. Problém bude především v časovém určení událostí. V takovém případě bude velmi zásadním způsobem záležet na tom, jak je vedena lékařská dokumentace o jejím prvním ošetření. Tj. na záznamech RZ a na zprávě ošetřujícího lékaře. Z uvedených důvodů nedokážu přesně posoudit, zda můžete být úspěšná s případným požadavkem na náhradu škody („finančním vyrovnáním“, které jste zmínila). Přesto si myslím, že unést důkazní břemeno, že nic nikdo nezanedbal, je zde na nemocnici, kam byla maminka poprvé převezena. Rozhodnutí, zda jít do sporu s nemocnicí, tedy musím ponechat plně na Vaší úvaze.

Pokud byste se však rozhodla uplatnit náhradu škody, je nutné si uvědomit, že s velkou pravděpodobností Vám předmětná nemocnice žádné finanční prostředky nevyplatí dobrovolně, na základě dohody. Pravděpodobně žádnou škodu nebude chtít uznat, neboť bude tvrdit, že z její strany nedošlo k žádnému zanedbání. Přesto se o dohodu, či o smírné řešení odškodnění můžete pokusit. Pokud se však nemocnice nebude chtít dohodnout, v takovém případě Vám nezbude nic jiného, než podat příslušnou žalobu k soudu. Zde pak je třeba počítat s tím, že je nutné za soudní řízení o náhradu škody platit. A to minimálně soudní poplatek a pokud byste se nechala právně zastupovat, tak i za náklady zastoupení. Tyto náklady jsou odvozeny od výše požadované částky a mohou dosáhnout poměrně vysokých částek. Proto Vám doporučuji poradit se na soudním řešení dopředu s advokátem a rozhodovat se až na základě této konzultace. Pokud se k soudnímu řízení rozhodnete, nechat se jím v soudním řízení také zastupovat. Takovéto řízení je totiž poměrně složité a v současné době, od 1.1.2014, navíc musí být vedeno již podle nového OZ, který je zcela novou normou, proto se výsledek řízení o to hůře odhaduje. Dnes totiž žádný právník ještě nemůže znát novou rozhodovací praxi (judikaturu). Na druhou stranu by však měl nový OZ umožňovat soudům přiznat poškozeným vyšší odškodnění než dříve.

Vedle soudního uplatnění náhrady škody si ještě můžete, nezávisle na něm, stěžovat na vyšetřujícího lékaře samozřejmě i na České lékařské komoře. U komory je možné si stěžovat nezávisle na ostatním postupu. Pokud jde o lékaře - zaměstnance nemocnice, tak si lze na něj samozřejmě postupně stěžovat „odspodu“. Nejdříve primáři oddělení, pokud se problém nevyřeší tak poté řediteli nemocnice a poté zřizovateli zdravotnického zařízení. Dále je zde možné stěžovat si i na Krajském úřadu, který odpovídá za kvalitu zdravotnických služeb na svém území. Současně je však třeba zdůraznit, že takovýto Váš postup by samozřejmě pravděpodobně měl za následek pouze morální zadostiučinění. Stížnostmi bez uplatnění nároku na náhradu škody nelze získat žádnou finanční náhradu. V konečném důsledku však může mít pro lékaře za následek velmi výrazný a citelný postih.

Pokud se rozhodnete nenechat uvedené pochybení bez povšimnutí, ponechávám na Vaší osobní úvaze učiněné ve spolupráci s advokátem, jakou formu reakce a řešení této situace, z mnou naznačených možností, zvolíte.

JUDr. Zdeněk Žižka
Legislativní odbor NRZP ČR – specialista na zdravotnictví