Konto pomoci

NRZP ČR zahájila činnost Konta pomoci www.kontopomoci.cz, na kterém shromažďuje finanční prostředky na podporu projektů, které pomáhají osobám se zdravotním postižením.

Na konto pomoci můžete přispět různými způsoby. Můžete poslat jednorázový dar na sbírkový účet č. 248896031/0300 u ČSOB. Můžete přispět i trvalým příkazem určité částky, a to opět na stejný účet nebo si stáhněte zdarma na Appstore nebo Google Play aplikaci SEJF, zaregistrujte se a pouhými 4 kliknutími přispějte na sbírkový účet Konto pomoci. Bližší podrobnosti najdete na webu www.kontopomoci.cz.

 

Pád civilizací.

27.04.2014, 18:36   |  
NASA nedávno uveřejnila studii, ve které se zabývala příčinami pádu jednotlivých civilizací. „Vědecký tým na základě dostupných historických dat o dynamice vztahů mezi populací a přírodními zdroji v dobách kolapsu těchto dávných říší vymezil nejvýznamnější faktory, které vysvětlují jejich úpadek. Dospěl k závěru, že rozhodujícími faktory, které mohou determinovat i budoucnost naší současné civilizace, jsou populace, klima, voda, zemědělství a energie. Tyto faktory mohou v situaci, kdy se jejich vzájemné působení spojí, odstartovat klíčové společenské změny. Jednou z nich je nápor na zdroje v důsledku napětí v kapacitě životního prostředí, druhou pak radikální rozdělení společnosti na bohatou elitu a chudé masy. Tyto sociální fenomény hrály klíčovou roli v charakteru kolapsu nebo jeho průběhu ve všech studovaných případech v dějinách za posledních pět tisíc let“. Tolik citace z internetového zpravodajství „Aktuálně cz“. Tato zpráva je výmluvná především tím, že nám vlastně říká, že jsme se z minulosti vůbec nepoučili a náš vzorec chování je prakticky neměnný. Často jsme upozorňováni na docházející zdroje surovin, zdravého prostředí apod. Jenže ten problém možná není ani tak v docházejících zdrojích, protože pořád umíme nacházet nové a nové, ale spíše v přístupu k těmto zdrojům. Rozhodující bude, kdo bude mít přístup k těmto zdrojů a za jakých podmínek. Tento problém není jen problémem třetího světa či států s určitou mírou despocie. Ať chceme nebo nechceme i tzv. „vyspělá evropská civilizace“ se s tímto fenoménem potýká a obávám se, že se s ním čím dál více nebude umět vypořádat. Již několik desetiletí lze sledovat rychlý růst úzké skupiny oligarchie, která postupně začíná po ekonomické moci přebírat i moc politickou. Právě tato úzká skupina si zároveň zajišťuje exklusivní přístup ke zdrojům všeho druhu, a to na úkor ostatní populace. Žije tak v představě, že tato „výhoda“ jí zabezpečí i zajištění pohodlné existence v případě očekávaných krizí. S růstem oligarchie lze také zřetelně sledovat, jak dochází k postupnému zglajchšaltování demokratických principů, na kterých byla postavena euroatlantická civilizace. Prohlubování ekonomických rozdílů vede ve svých důsledcích k náchylnosti veřejnosti ve víru, že existují snadná řešení jednotlivých problémů a ve víru, že tato řešení přinesou pouze lidé spjatí s oligarchickou elitou. „Oni se vyznají, a tudíž to za nás vyřeší“. Tato víra je samozřejmě nesprávná. Tak se postupně euroatlantická forma demokracie proměňuje v oligokracii. Většina si však vůbec neuvědomuje, že jde primárně právě o přístup ke zdrojům a jejich využívání. Jestli-že odborníci z NASA spatřují velké nebezpečí pro naši civilizaci především v nerovnoměrném čerpání zdrojů, lze připustit ještě jedno nebezpečí pro dnešní pojetí uspořádání společnosti. Tímto nebezpečím považuji stále rostoucí nezaměstnanost a tím nevyužívání ekonomického potenciálu desítek milionů lidí. Ukazuje se, že se nejedná o jev krátkodobý, ale že se jedná o strukturální problém moderní společnosti. Tento jev je umocněn tím, že v minulosti byla ve společnosti vždy velká skupina lidí, kteří byli jen málo závislí na společenské výměně. Stačili si sami v malé komunitě. Aktuální míra nezaměstnanosti v EU dosahuje 12,2 %. Velký problém najít práci mají absolventi škol a občané v předdůchodovém věku. V září 2013 bylo v zemích Evropské unie 26,872 miliónů nezaměstnaných občanů. Při srovnání s údaji za září roku 2012 stoupl počet nezaměstnaných za jeden rok o 978 tisíc. V České republice je již po mnoho měsíců 600 000 nezaměstnaných, z toho více než polovina je tzv. dlouhodobě bez práce. V zásadě platí, že v zemích, kde je rozvinutý průmysl, ale také „štědrý sociální stát“ je míra nezaměstnanosti nižší. Nezaměstnanost pro většinu z nás znamená nenaplnění svých ambicí a nespokojenost se svým životem – hlubokou frustraci. Dlouhodobá nezaměstnanost vede k chudnutí lidí. Pokud tento trend naše civilizace nezastaví, může to vést až k destrukci současné euroatlantické civilizace. Člověk, který nemá co ztratit, ztrácí zábrany. Čím větší počet této skupiny lidí, tím větší nebezpečí nekontrolovatelných destrukčních výbuchů. Je stále zřejmější, že současná společenská forma asi nedokáže nabídnout dostatek možností k uspokojení pracovních ambicí jednotlivce. Domnívám se, že jednou z příčin je, že současní oligarchové kumulují bohatství, ale neinvestují jej do tvorby nových pracovních příležitostí. To je velmi krátkozraké chování, které pouze přiostřuje společenské napětí. Jednotlivec, který dlouhodobě nemůže uplatnit svoje schopnosti, nemá žádné zdroje na svoje potřeby, je velmi náchylný k podpoře despocie či anarchie. Vězení pro takové lidi neznamená trest, ale někdy i vysvobození. Jak ven z této situace? Bojím se revolučních změn, protože ty zpravidla vracejí společnost o velký kus zpět, i když často nastartují nový počátek. Cestu, jak zabránit krizi, lze možná hledat v určitém způsobu dotované práce, ale to předpokládá velký společenský dialog a konsenzus. Doufejme, že elity jsou schopny započíst takový dialog.