Konto pomoci

NRZP ČR zahájila činnost Konta pomoci www.kontopomoci.cz, na kterém shromažďuje finanční prostředky na podporu projektů, které pomáhají osobám se zdravotním postižením.

Na konto pomoci můžete přispět různými způsoby. Můžete poslat jednorázový dar na sbírkový účet č. 248896031/0300 u ČSOB. Můžete přispět i trvalým příkazem určité částky, a to opět na stejný účet nebo si stáhněte zdarma na Appstore nebo Google Play aplikaci SEJF, zaregistrujte se a pouhými 4 kliknutími přispějte na sbírkový účet Konto pomoci. Bližší podrobnosti najdete na webu www.kontopomoci.cz.

 

Opravdu potřebujeme důchodovou reformu?

02.02.2020, 21:39   |  

V nedělním diskusním pořadu Václava Moravce se diskutovalo o důchodové reformě, a to v kontextu výsledků důchodové komise, která pracuje na MPSV. Hosty byli ministryně financí Alena Schillerová, předsedkyně Národní rozpočtové rady Eva Zamrazilová a hlavní ekonom společnosti Deloitte David Marek. Debata byla velmi zajímavá, ale nijak objevná. Všichni neustále tvrdí, jak je nutná důchodová reforma, ale nikdo neřekne, co si pod tím přestavuje. Myslím si, že politici, ale i odborníci se trumfují, kdo hlasitěji řekne, že potřebujeme penzijní reformu, ale tím to končí. Osobně jsem přesvědčen, že základní reformu jsme provedli v roce 1995, kdy byl přijat zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. Ten má v sobě zabudované regulační mechanismy a záleží jen na politické vůli, aby byly použity.

 

Náš průběžný penzijní systém (PAYG - Pay As You Go) vychází z toho principu, že ekonomicky aktivní jednotlivci (tj. zaměstnanci a OSVČ) přispívají průběžně do penzijního systému a tyto platby jsou ihned použity k vyplácení penzí. Jednoduše řečeno, peníze vybrané každý měsíc na důchodovém pojištění jsou ihned vypláceny v penzích. V současnosti funguje důchodový systém velmi efektivně a dá se předpokládat, že i v budoucnosti bude možné tento systém efektivně řídit (i za předpokládaného velmi nepříznivého demografického vývoje). Stabilita PAYG je dána třemi parametry (pokud pominu možnosti vnitřních úprava systému – např. náhradní a vyloučené doby, potřebná doba pojištění a další).

 

Prvním faktorem je náhradový poměr (je to poměr průměrného starobního důchodu k průměrné hrubé popřípadě čisté mzdě). Tento náhradový poměr by neměl, při použití hrubé mzdy, ani v budoucnosti klesnout pod 40%. V roce 2019 byl cca 39.7% (cca 34 000 Kč, cca 13 500 Kč).

 

Druhým faktorem je počet důchodců v systému. Tento počet je především dán věkem odchodu do důchodu. Pokud bude mít vláda odvahu, tak není problém zvyšovat věk odchodu do důchodu i po roce 2030 takovým tempem, aby počet důchodců příliš nerostl. Několik posledních let počet důchodců fakticky stagnuje na cca 2 900 000 (věk funguje velmi efektivně, i když v menší míře také funguje snižování počtu pozůstalostních důchodů a stagnace počtu invalidních důchodů).

 

Třetím faktorem je výše pojistného (celkových příjmů důchodového pojištění, část příjmů může být v budoucnosti tvořena i daněmi). V roce 2019 byl přebytek na důchodovém účtu 22,5 mld. Kč (494 mld Kč, 471,5 mld. Kč). Náklady na PAYG tvořily v roce 2019 cca 8,4% HDP (471,5 mld. Kč, cca 5 600 mld. Kč HDP), což je pod průměrem EU (cca 9,5% HDP), ale je třeba dodat, že ve mnoha zemích se z důchodů platí daně. V takovém případě je poměr výdajů na důchody vůči HDP srovnatelný.

 

Před několika týdny uveřejnila ministryně Jana Maláčová první výsledky činnosti Důchodové komise a představila hrubé rysy reformy. Předně je třeba konstatovat, že návrh MPSV je velmi nejasný. Z údajů, které byly k návrhu zveřejněny, není možné provést serió;zní analýzu. Z tohoto důvodu se budu zabývat jen tím „nejradikálnějším“ návrhem (tzv. spravedlivá varianta).

 

Základní myšlenou je zavedení 0. pilíře (první část důchodu). Podle dostupných informací by tento pilíř měl nahradit stávající základní výměru důchodu, měl by být shodný pro všechny důchodce (pokud dosáhnou důchodového věku a budou mít potřebnou dobu pojištění) a měl by být financovaný z daní.

 

Druhou část důchodu by zajišťoval I. pilíř, který by měl obdobnou konstrukci jako stávající procentní výměra důchodu. Snad by tato část důchodu měla být ekvivalentnější (nejsou k tomu žádné další informace), než stávající procentní výměra důchodu a měla by být doplněna oceněním péče o děti.

 

Pokud navrhovatel opravdu počítá s tím, že 0. pilíř (základní důchod) bude ve výši 30% průměrné hrubé mzdy, tak v roce 2019 by to bylo cca 10 200 Kč. Náklady na tento pilíř by v roce 2019 činily cca 200 mld. Kč. Jinými slovy pokud by navrhovatel opravdu chtěl mít 0. pilíř ve výši 30% průměrné hrubé mzdy, tak by v roce 2019 tento pilíř zdražil důchodový systém minimálně o 200 mld. Kč a důchody by činily 11,9% HDP.

 

K určitému zvýšení nákladů by došlo také u procentní výměry důchodu, která by měla být u žen zvýšena o 500 Kč měsíčně za každé narozené dítě, což považuji za správné rozhodnutí. Pokud u stávajících důchodkyň předpokládáme úhrnnou plodnost ve výši 2,0 (každá důchodkyně porodila v průměru dvě děti), tak by se náklady v roce 2019 dostaly na cca 17,5 mld. Kč. V roce 2019 bylo v průměru cca 1 455 000 starobních důchodkyň. Došlo by tedy k dalšímu zvýšení nákladů o 0,3 HDP na celkových 12,2% HDP.

 

Je velmi složité hodnosti předkládaný materiál, který ani nedosahuje úrovně solidního ideového záměru. Je nezbytné zdůraznit, že z výše uvedených výpočtů jednoznačně vyplývá, že předkládaný návrh je finančně neudržitelný. Pokud ovšem předkladatel nezamýšlel pouze to, že minimální důchod (součet 0. pilíře a I. pilíře) by nesměl klesnout pod 30% průměrné hrubé mzdy (předkládaný materiál však tuto interpretaci dle mého názoru vylučuje).

 

Dále je nezbytné zdůraznit, že navrhovaná „reforma“ nerespektuje nález Ústavního soudu z 23. března 2010. Tento nález shledal ustanovení § 15 zákona č. 155 / 1995 Sb., o důchodovém pojištění, zakotvující tzv. redukční hranice za protiústavní, neboť ve svých důsledcích a v kombinaci s ostatními parametry a stávající konstrukcí důchodového systému negarantuje dostatečné ústavně zaručené právo na přiměření hmotné zabezpečení dle čl. 30 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a vede k neakceptovatelné nerovnosti mezi různými skupinami pojištěnců.

 

Pokud by v roce 2019 byla provedena navrhovaná změna důchodů (zaveden 0. pilíř a realizováno zvýhodnění za narozené dítě), tak by náklady na starobní důchody byly ve výši cca 608,5 mld. Kč, což představuje 10,9% HDP a je výrazně nad průměrem EU (cca 8,5% HDP, již zdaněných důchodů).

 

Jsem přesvědčen o tom, že navrhovaná změna starobních důchodů, která výrazným způsobem zvyšuje solidaritu (snižuje ekvivalenci) v důchodovém systému (navrhuje bezprecedentní zvýšení solidární, tedy pro všechny stejné části důchodu) je protiústavní. Domnívám se, že navrhovaná změna starobních důchodů je zcela mimo střízlivé uvažování a možnost realizace.

 

Především, nemám rád strašení, co bude za třicet nebo čtyřicet let. Myslím si, že na tak dlouhou dobu nelze predikovat téměř nic. Když se v roce 1995 schvaloval zákon o důchodovém pojištění, měli jsme již dnes být v hlubokém deficitu a skutečnost je jiná. Nelze odhadnout produktivitu práce, která se může, zavedením moderních technologií mnohonásobně zvýšit. Nelze ani odhadnout populační vývoj. Může dojít k opačnému trendu, kdy rodiny budou preferovat větší počet dětí apod. To je tolik neznámých, že všechny odhady odborníků mi připadají, jako věštění z křišťálové koule.  

 

Vláda se rozhodla uzavřít diskusi o možnosti dalšího prodlužování věku odchodu do důchodu. Považuji to za chybu a je jisté, že další politická reprezentace bude muset k tomuto kroku přistoupit. Vedou k tomu nejméně dva důvody. Především je nezbytné udržet přibližně stejný počet důchodců a také bychom měli dodržet model, že v důchodu bychom měli prožít jednu čtvrtinu života.

 

Lze souhlasit s názorem, že je nezbytné motivovat občany k dlouhodobému spoření na stáří. Je zajímavé, že tzv. III. pilíř důchodového systému není v předkládaném návrhu MPSV ČR prakticky zmíněn, přičemž to je dobrý nástroj k motivaci občanů pro dlouhodobé odkládání spotřeby. Možná by stálo za zamyšlení, jak by se mohl tento motivační pilíř ještě více ze strany státu podpořit a hlavně musí mít vysokou garanci státu. Nesouhlasím však s komerčními pojišťovacími důchodovými fondy, které by stát nějakým způsobem podporoval. Tady mám na mysli tzv. II. pilíř Nečasovi vlády, protože při jakékoliv ekonomické krizi jsou prvními, které krachují.

 

Nejlepší důchodovou reformou je větší počet dětí. Žádné přerozdělování financí z jedné hromádky na druhou nezajistí slušnou úroveň příjmů pro lidi v důchodu. Jedinou reformou je motivovat ekonomicky činné občany k odkládání části finančních prostředků, udržet přibližně stejný počet lidí pobírající důchody a podporovat rodiny, aby měly více dětí.