Konto pomoci

NRZP ČR zahájila činnost Konta pomoci www.kontopomoci.cz, na kterém shromažďuje finanční prostředky na podporu projektů, které pomáhají osobám se zdravotním postižením.

Na konto pomoci můžete přispět různými způsoby. Můžete poslat jednorázový dar na sbírkový účet č. 248896031/0300 u ČSOB. Můžete přispět i trvalým příkazem určité částky, a to opět na stejný účet nebo si stáhněte zdarma na Appstore nebo Google Play aplikaci SEJF, zaregistrujte se a pouhými 4 kliknutími přispějte na sbírkový účet Konto pomoci. Bližší podrobnosti najdete na webu www.kontopomoci.cz.

 

Nehrajme si se smrtí

19.06.2008, 09:08   |  

Téma eutanázie se pravidelně vrací jako téma diskuze, ale i legislativních úprav a je zřejmé, že dříve či později bude předložen ucelený návrh, který pravděpodobně umožní asistovanou smrt. Obecně považuji téma eutanázie za velmi nešťastné a domnívám se, že často je i zneužíváno zastánci tzv. nových moderních proudů ve společnosti.

Obecně je vytvářen dojem, že zastánci asistované sebevraždy jsou lidé s moderním liberálním myšlením, kdežto její odpůrci jsou vnímáni často jako lidé se zakonzervovanými názory z dob minulých, kteří nejsou schopni reflektovat současné myšlenkové proudy a nejsou schopni reagovat na potřeby dneška. Je vytvářen tlak na veřejnost k snadnějšímu přijetí zákona, který vyjme asistovanou sebevraždu z trestněprávní odpovědnosti. Pokud takový postoj podporuje významná osobnost – odborník, pak se s tímto názorem ztotožní i velké procento veřejnosti. Je zajímavé, že příznivci eutanazie samy sebe definují jako liberální osobnosti.  

Překvapující je, že jsou to často osobnosti z lékařského prostředí. Jejich vliv na veřejnost je nepochybně významný což ukazuje i průzkum z loňského roku. Z tohoto průzkumu jasně vyplývá, že eutanázie má dvoutřetinovou podporu české populace. Důležité je však říci, že podpora české veřejnosti k asistované sebevraždě je především u mladé generace a tato podpora klesá s nárůstem věku.

Z psychologického hlediska je zajímavé sledovat chování lidí, kteří jsou, vzhledem ke svému věku nebo zdravotnímu stavu, potencionálně blízko smrti. Jejich souhlas a souhlasný postoj k případné eutanázii, který je často účelově prezentován v médiích, je velmi variabilní a ovlivnitelný. Velmi přesně tuto věc vystihl pan prof. Pavel Klener, který říká "Viděl jsem pacienty, kteří jeden den nechtěli žít a druhý den lpěli na životě tak, že se báli, zda krevní konzerva, která jim kape do žíly je správně zkontrolovaná. Psychika nemocných se velmi rychle mění. Nesetkal jsem se u nikoho s naléhavým požadavkem zemřít, který by přetrvával delší dobu“.

 

Pracoval jsem velmi dlouho v domově důchodců, kde smrt je velmi blízko a málo se ví, že v takovém zařízení každoročně umírají desítky lidí. Bylo zajímavé a poučné sledovat postoje seniorů. Řada z nich šla do domova na nátlak svých blízkých. Starý člověk je lehko manipulovatelný a je schopen potlačit svoje přání ve prospěch svých dětí a vnoučat na kterých mu záleží. Jeho psychika je schopna sebeobětování ve prospěch štěstí blízkých. Vůbec si nepřipustí, že jsou zneužívány jeho city a že je zneužívána jeho psychická závislost na rodině. Tito lidé jsou schopni v určité chvíli dát souhlas i s eutanázií, ale druhý den by nepochybně tento souhlas odvolali. Jedním z argumentů pro zastánce eutanázie je pomoc trpícím od bolesti a utrpení. Tento argument však není příliš korektní.

Dnešní medicína je schopna, jak uvádí např. pan prof. Klener, více než v 95% procentech pomoci od bolesti a utrpení. Problémem není bolest, ale osamění. Osamění ovlivňuje postoje člověk a jeho psychickou vyrovnanost velmi významně. Pocit, že nikoho nezajímám, že mě nikdo nepotřebuje, pocit zbytečnosti a neužitečnosti může ovlivnit psychiku člověk na tolik, že je přístupný ukončit svůj život a souhlasit s eutanázií. Pocitu osamění, však můžeme všechny tyto lidi zbavit, pokud se budeme o jejich problémy zajímat a budeme s nimi jednat jako s lidmi, které stále potřebujeme. I při těžké nemoci je možné ovlivnit život člověka tak, aby se necítil osamocen a nebyl se svým zdravotním problémem sám. Jsem přesvědčen o tom, že souhlas s eutanázií je prodejem osamění a nikoli strachem z nemoci a umírání.

 

K tématu eutanázie bychom neměli přistupovali z pragmatických důvodů, ale s ohledem na lidskou důstojnost a také na možnost jejího zneužití.

 

Měli bychom mít stále na mysli, že prvním kdo zavedl eutanázii byl Hitler a byla zaměřena především proti lidem s mentálním postižením. Je to téma, které je lehko zneužitelné a je zcela pochopitelné, že lidé se zdravotním postižením se obávají, že by mohli být prvními oběti  zneužití asistované sebevraždy.