Konto pomoci

NRZP ČR zahájila činnost Konta pomoci www.kontopomoci.cz, na kterém shromažďuje finanční prostředky na podporu projektů, které pomáhají osobám se zdravotním postižením.

Na konto pomoci můžete přispět různými způsoby. Můžete poslat jednorázový dar na sbírkový účet č. 248896031/0300 u ČSOB. Můžete přispět i trvalým příkazem určité částky, a to opět na stejný účet nebo si stáhněte zdarma na Appstore nebo Google Play aplikaci SEJF, zaregistrujte se a pouhými 4 kliknutími přispějte na sbírkový účet Konto pomoci. Bližší podrobnosti najdete na webu www.kontopomoci.cz.

 

Koronavirus, migrace, válka v Sýrii.

08.03.2020, 18:42   |  

Tři události, které na první pohled nemají nic společného, ale mohou se propojit a vystavit Evropu, a i naši zemi, multiplikačnímu efektu, který může mít výrazný dopad nejen na ekonomiku státu, ale také na celou společnost. Je otázkou, nakolik jsme připraveni obstát v této zkoušce, která nemusí být jedinou. Ti, kdo vnímají aktuální dění ve společnosti, musí cítit, že „dobře už bylo“.

Je zřejmé, že nás čeká dlouhé období spojené se zvládnutím epidemie COVID – 19, která je na počátku a bude možná trvat několik měsíců, nebo se bude cyklicky vracet tak, jako se pravidelně vrací chřipka. Velké nebezpečí může znamenat případná mutace viru. Ukazuje se, že globalizovaná společnost je velmi zranitelná. Naše bohorovnost, že se nám – vyspělým státům – nemůže nic stát, dostala tvrdý direct. (spíš bych napsala „ránu“, direct je smíš určené směřování, příkaz)

Dnes se ukazuje, že globalizace vede ke snadné zranitelnosti jednotlivých států a jejich nepřipravenosti na krizové situace. Nejen, že nemáme zásoby potravin či léků, ale nemáme ani kapacity k jejich výrobě. Během třiceti let jsme zcela zlikvidovali potravinovou soběstačnost. Když předseda Státních hmotných rezerv prohlásil, že zásoby potravin máme na 1,3 dne, tak se nelze divit občanům, že se v nich probudil sebezáchovný pud a začali skupovat zboží a dělat si zásoby. Je to zcela přirozené chování s cílem /snaha zachránit se. Spoléhat na stát a solidaritu je ošidné. Jediné co může stát dělat, je snažit se zabránit tomu, aby různí překupníci neprodávali zboží za přemrštěné ceny a případně je za to tvrdě trestat.  Jsou to tzv. „keťasové“, kteří byli za války popravováni. Pisálci, kteří se těmto lidem vysmívají, mají možná větší zásoby, protože měli informace a tak se připravili. Nedostatek nepostihne bohaté, ale hlavně ty chudé. 

Velmi problematická může být dostupnost léků. Jedna třetina léků se vyrábí v Číně a v Indii. Globální farmaceutické firmy, ve snaze maximalizovat svůj zisk, převedly postupně hlavní část výroby do zemí s levnou pracovní sílou. Nyní, kdy se výrobní kapacity v důsledku epidemie zastavují, můžeme očekávat nedostatek některých druhů léků. Jak nám bylo sděleno na pacientské radě, nejen v naší zemi, ale ani v Evropě nejsou kapacity k náhradě těchto výpadků.  Je nesporné, že by Vláda měla udělat inventarizaci, jak se projeví výpadek výroby léků na Českou republiku. 

Dalším vážným problémem je začínající druhá migrační vlna. Vypadá to, jakoby turecký prezident Erdogan chtěl využít současného oslabení Evropy a její soustředění se na boj s epidemií a s podporou další migrační vlny dosáhnout výrazného oslabení evropských zemí. Pro toto tvrzení svědčí jasná podpora Turecka k pohybu tisíce migrantů k řeckým hranicím. Je možné, že rozhoření bojů na syrsko – turecké hranici, je snahou zvednout Syřany k cestě do Evropy přes Středozemní moře. Je to fabulace, ale………… Erdogan se rozhodl Evropu vydírat a je mu jedno, jaké prostředky použije a kolik migrantů cestou zemře. Odpovědnými bude činit Řecko a další státy EU.

K němu se přidávají aktivisté, kteří si hrají na ochránce všech možných práv. Tvrzení, že Řecko nedodržuje mezinárodní smlouvy o uprchlících je v kontextu aktuální situace, kterou zapříčinilo Turecko, úplně nesmyslné. Řecko má na výběr, buď se mu, ve spolupráci s dalšími zeměmi, podaří zastavit migrační vlnu, nebo v zemi vypukne anarchie a boj každého proti každému.

Současná krize relativizuje tvrzení, že EU je tou kotvou, na kterou se můžeme spolehnout a bez níž bychom téměř nemohli existovat. Každý stát si řeší epidemii podle svých možností. Omezuje se cestování mezi zeměmi, státy přijímají autonomní rozhodnutí bez ohledu na ostatní. Je to logické, protože v každé zemi jsou jiné podmínky. Dokonce se ukazuje, že v této krizi je na překážku i „Schengen“. My můžeme donutit naše občany, kteří se vrátí z rizikových zemí k izolaci, ale nemůžeme zabránit italským turistům v procházkách Prahou.

Obdobně je to i s migrační vlnou. Řešení je především na Řecku, i když EU se konečně trochu pohnula a podporuje Řecko při zastavení migrace. Nakolik je to však opravdové, nelze odhadnout. Vyjádření německé kancléřky bylo velmi opatrné a ona je ve skutečnosti šéfkou EU.

Epidemie a migrační vlna jsou na počátku a nelze odhadnout jejich další vývoj, přesto se domnívám, že už dnes bychom si měli uvědomit veškeré konsekvence a nápovědy, které nám současné krize dávají a začít usilovně pracovat na změně. Především musíme mentálně pochopit, že se musíme spoléhat jen sami na sebe a pokud nám někdo ze sousedů pomůže, buďme za to vděční.

Měli bychom alespoň částečně zajistit potravinovou soběstačnost. Je nesmysl dotovat biopaliva nebo udržování krajiny. Musíme dotovat výrobu potraviny, aby byly cenově konkurenceschopné a stát by měl část nadprodukce vykupovat k zajištění potravinové bezpečnosti. Dnes pomalu zapomínáme, že vstup do EU znamenal přijmout kvó;ty všeho možného. Přišli jsme tak o naše cukrovarnictví a další a další. Je nezbytné podpořit některé výroby strategických věcí, především léků a zdravotnických prostředků. My jsme vždy papežštější než papež a tak na rozdíl od jiných zemí zpravidla dodržujeme pravidla více než ti druzí. My, jsme si např. v době komunismu zcela zlikvidovali soukromé hospodaření na rozdíl od našich sousedů. Měli bychom se poučit a chovat se pragmaticky, jako ostatní.  

Závažnou otázkou je obrana vlastního území. Už léta budujeme pouze expediční sbory, ale vůbec nebudujeme armádu k obraně našeho území. To je zásadní problém. Spoléhání se jen na NATO nepovažuji za dostatečné. Teď jsou ve sporu dvě členské země NATO – Řecko a Turecko. Když Řecko neubrání hranici, co bude? Co udělá NATO? Nic. Každý stát si bude muset chránit svoje území sám! Proto bychom měli vše udělat k tomu, abychom byli alespoň trochu připraveni. Náš expediční sbor v Afghánistánu chrání americkou základnu a přitom největší počet emigrantů tvoří Afghánci. Jaký to má smysl? Kdo bude chránit naše území před Afghánci v Evropě?